< Sòm 132 >

1 Yon chan pou monte vè tanp lan. Sonje, SENYÈ, pou koz David, ak tout soufrans li an,
Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
2 jan li te sèmante a SENYÈ a, e te fè ve a Toupwisan a Jacob la:
Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
3 Anverite, mwen p ap antre lakay mwen, ni kouche sou kabann mwen;
Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
4 mwen p ap kite zye m dòmi, ni pòpyè zye m fèmen,
Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
5 jiskaske m jwenn yon kote pou SENYÈ a, yon abitasyon pou Toupwisan a Jacob la.
Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
6 Men koute, nou te tande koze sa a nan Éphrata, nou te twouve l nan plèn Jaar a.
Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
7 Annou antre nan abitasyon Li a. Annou fè adorasyon kote machpye twòn Li an ye a.
Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
8 Leve, O SENYÈ, vini nan plas repo Ou a, Ou menm avèk lach fòs Ou.
Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
9 Kite prèt Ou yo abiye nan ladwati, e kite fidèl Ou yo chante ak lajwa.
Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
10 Pou koz David, sèvitè Ou a, pa vire fas kont onksyone Ou a.
Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
11 SENYÈ a te sèmante a David anverite. Sou (sila) Li p ap fè bak: “Nan fwi a kò Ou, mwen va etabli sou twòn Ou.
Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
12 Si fis ou yo kenbe akò Mwen ak temwayaj ke Mwen va enstwi yo, fis pa yo tou va chita sou twòn Ou an jis pou tout tan.”
Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
13 Paske SENYÈ a te chwazi Sion. Li te vle l pou abitasyon Li.
Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
14 “Sa se plas repo Mwen, jis pou tout tan. Isit la Mwen va rete, paske Mwen te vle sa.
Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
15 Mwen va beni pwovizyon li ak abondans. Mwen va satisfè malere li yo ak pen.
Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
16 Anplis, Mwen va abiye prèt li yo ak Sali, e fidèl li yo va chante byen fò ak lajwa.
A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
17 La Mwen va koze kòn a David la boujonnen pou l parèt. Mwen te prepare yon lanp pou onksyone pa M nan.
Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
18 Lènmi li yo, Mwen va abiye yo ak wont. Men sou li menm, kouwòn li an va briye.”
Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.

< Sòm 132 >