< Sòm 102 >
1 Koute lapriyè mwen, O SENYÈ! Epi kite kri sekou mwen rive bò kote Ou.
Молитва вбогого, коли він слабне та перед Господнім лицем виливає мову свою. Господи, ви́слухай молитву мою, і блага́ння моє нехай ді́йде до Тебе!
2 Pa kache figi Ou sou mwen nan jou gwo twoub mwen an; Panche zòrèy Ou bò kote m. Nan jou ke m rele Ou a, reponn mwen vit.
Не ховай від мене обличчя Свого́, в день недолі моєї — схили Своє ухо до ме́не, в день блага́ння озвися неба́вом до мене!
3 Paske jou m yo te manje nèt nan lafimen, e zo m te chofe tankou yon chemine.
Бо минають, як дим, мої дні, а кості мої — немов ви́сохли в о́гнищі.
4 Kè m fin frape tankou zèb. Li fennen nèt. Anverite, mwen bliye manje pen mwen.
Як трава та — поби́те та ви́сохло серце моє, так що я забував їсти хліб свій.
5 Akoz gwo bri kri mwen yo, zo m yo kole sou chè m.
Від зо́йку стогна́ння мого прили́пли до тіла мого мої кості.
6 Mwen sanble ak yon grangozye nan dezè. Mwen tankou yon frize nan gran savann.
Уподо́бився я пелика́нові пустині, я став, як той пу́гач руїн!
7 Mwen kouche zye tou louvri. Mwen tankou yon zwazo izole sou twati kay la.
Я безсонний, і став, немов пташка само́тня на да́сі.
8 Lènmi m yo repwoche m tout lajounen. (Sila) ki moke m yo sèvi ak non mwen kon madichon.
Увесь день ображають мене вороги́ мої, ті, хто з мене кепку́є, заприсяглись проти мене!
9 Paske mwen te manje sann kon pen e mele bwason m ak dlo zye m,
І по́піл я їм, немов хліб, а напо́ї свої із плаче́м перемі́шую, —
10 akoz endiyasyon avèk kòlè Ou. Ou te leve m wo e te jete m lwen.
через гнів Твій та лютість Твою, бо підняв був мене Ти та й кинув мене́.
11 Jou m yo tankou yon lonbraj ki vin long. Mwen vin fennen tankou zèb.
Мої дні — як похи́лена тінь, а я сохну, немов та трава!
12 Men Ou menm, O SENYÈ, Ou dire jis pou tout tan E non Ou jis a tout jenerasyon yo.
А Ти, Господи, бу́деш повік пробува́ти, а пам'ять Твоя — з роду в рід.
13 Ou va leve pou fè pitye sou Sion, paske se lè pou fè li gras. Lè apwente a fin rive l.
Ти встанеш та змилуєшся над Сіо́ном, бо час учини́ти йому милосердя, бо прийшов речене́ць,
14 Anverite, sèvitè Ou yo twouve plezi nan wòch li yo. Yo plen tristès akoz pousyè li.
бо раби Твої покоха́ли й камі́ння його́, і порох його полюбили!
15 Pou sa, nasyon yo va krent non SENYÈ a, e tout wa latè yo va krent glwa Ou.
І будуть боятись наро́ди Господнього Йме́ння, а всі зе́мні царі — слави Твоєї.
16 Paske se SENYÈ a ki te ranfòse Sion. Li te parèt nan glwa Li.
Бо Господь побудує Сіона, поя́виться в славі Своїй.
17 Li te prete atansyon a lapriyè malere yo, e pa t meprize priyè yo.
До молитви забутих зве́рнеться Він, і моли́тви їхньої не осоро́мить.
18 Sa va ekri pou jenerasyon k ap vini an. Pou yon pèp ki poko kreye kapab bay lwanj a SENYÈ a.
Запишеться це поколі́нню майбу́тньому, і наро́д, який ство́рений буде, хвали́тиме Господа,
19 Li te gade anba soti nan wotè sen Li an. Soti nan syèl la, SENYÈ a te veye sou latè,
бо споглянув Він із високо́сти святої Своєї, Господь зо́рив на землю з небе́с,
20 pou tande vwa plenyen a prizonye a, pou mete an libète (sila) ki te kondane a lanmò yo,
щоб почути зідха́ння ув'я́зненого, щоб на смерть прироко́ваних ви́зволити,
21 Pou lezòm ta kab pale sou non SENYÈ a nan Sion, e bay lwanj Li nan Jérusalem,
щоб розповіда́ти про Йме́ння Господнє в Сіоні, а в Єрусалимі — про славу Його,
22 pandan pèp yo rasanble ansanm ak wayòm yo, pou sèvi SENYÈ a.
коли ра́зом зберу́ться наро́ди й держа́ви служи́ти Господе́ві.
23 Li fin febli fòs mwen nan chemen an. Li rakousi nonb de jou mwen yo.
Мою силу в дорозі Він ви́снажив, дні мої скороти́в.
24 Mwen te di: “O Bondye mwen an, pa rache m nan mitan jou mwen yo. Ane pa Ou yo dire pandan tout jenerasyon yo.
Я кажу́: „Боже мій, — не бери Ти мене в половині днів моїх! Твої ро́ки — на вічні віки.
25 Depi tan ansyen yo, Ou te fonde latè, e syèl yo se zèv lamen Ou yo.
Колись землю Ти був закла́в, а небо — то чин Твоїх рук, —
26 Malgre yo peri, Ou menm va rete toujou. Wi, tout bagay nan yo va vin epwize tankou yon vètman. Tankou rad, Ou va chanje yo, e yo va chanje.
позникають вони, а Ти бу́деш стояти. І всі вони, як оде́жа, загинуть, Ти їх зміниш, немов те вбрання́, — і мину́ться вони.
27 Men Ou menm, se menm jan an Ou ye. Ane pa Ou yo p ap janm fini.
Ти ж — Той Самий, а роки Твої не закі́нчаться!
28 Pitit a sèvitè Ou yo va kontinye, e desandan pa yo va etabli devan Ou.”
Сини Твоїх рабів будуть жити, а їхнє насіння стоя́тиме міцно перед обличчям Твоїм!“