Jòb 29
1 Ankò, Job te reprann diskou. Li te di:
Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
2 “O ke m te menm jan ke m te ye nan mwa lontan yo! Kon nan jou ke Bondye te bay rega sou mwen yo;
Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
3 Lè lanp Li yo te briye sou tèt mwen, e pa limyè Li, mwen te mache pase nan fènwa a;
Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
4 Jan mwen te ye nan pi bèl nan jou mwen yo, lè amitye Bondye te sou tant mwen an;
Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
5 lè Toupwisan an te toujou avè m, e pitit mwen yo te antoure mwen;
Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
6 lè pa mwen yo te benyen nan bè e wòch la t ap vide ban mwen gwo flèv lwil!
Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
7 Lè m te konn sòti nan pòtay lavil la, pou m te gen chèz mwen sou plas la.
Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
8 Jennonm yo te wè m, e te kache kò yo, e granmoun yo te konn leve kanpe.
Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
9 Prens yo te sispann pale e te mete men yo sou bouch yo.
Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
10 Vwa a moun pwisan yo te rete, e lang yo te kole anlè nan bouch yo.
Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
11 Paske lè zòrèy la te tande m, li te rele m beni, e lè zye a te wè m, li te fè temwayaj benediksyon,
Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
12 akoz mwen te delivre malere ki te kriye pou sekou, avèk òfelen ki pa t gen moun pou ede l la.
Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
13 Benediksyon a sila ki te prèt pou peri yo te rive sou mwen e mwen te fè kè vèv la chante avèk jwa.
Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
14 Mwen te abiye nan ladwati e li te kouvri m; jistis mwen te tankou yon manto, avèk yon tiban.
V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
15 Mwen te sèvi kon zye pou avèg yo, e pye pou sila bwate yo.
Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
16 Mwen te yon papa pou malere a, e ka ke m pa konnen an, mwen te chache twouve bout li.
Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
17 Mwen te kase machwè a mechan an e mwen te retire viktim nan anba dan l.
A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
18 Konsa, mwen te reflechi, “Mwen va mouri nan pwòp kay mwen, e mwen va kontwole jou m yo anpil tankou sab.”
A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
19 Rasin mwen gaye tankou dlo e lawouze kouche tout lannwit sou branch mwen yo.
Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
20 Fòs mwen toujou nèf, e banza m renouvle nan men m.’
Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
21 “Moun yo te koute e te tann. Yo te sispann pale pou tande konsèy mwen.
Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
22 Apre pawòl pa m, yo pa t pale ankò, e pawòl mwen yo te etonnen yo.
Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
23 Yo te tann mwen tankou lapli. Yo te ouvri bouch yo pou bwe, konsi se pou lapli nan sezon prentan.
Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
24 Mwen te souri sou yo lè yo pa t kwè, e limyè a figi m pa t janm vin ba.
Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
25 Mwen te chwazi yon chemen pou yo, te chita tankou chèf, e te demere tankou wa pami sòlda yo, tankou yon moun ki bay rekonfò a sila ki andèy yo.”
Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
