Plenn 5
1 Seyè, gade sa ki te rive nou non! Voye je gade nou. Wè nan ki mizè nou ye!
Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
2 Peyi nou an nan men moun lòt nasyon! Yo pran kay nou pou yo.
Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
3 Nou se timoun san papa. Manman nou tankou fanm ki pèdi mari yo.
Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
4 Se achte pou n' achte dlo pou nou bwè. Si nou pa gen lajan, nou pa jwenn bwa pou nou boule.
Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
5 N'ap travay di tankou bourik, tankou bèf kabwa. Nou bouke, nou pa ka pran kanpo.
Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
6 Pou nou ka jwenn manje pou nou manje nou blije ap lonje men bay peyi Lejip ak peyi Lasiri.
Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
7 Zansèt nou yo fè peche. Yo pa la ankò! Se nou menm k'ap peye pou sa yo te fè.
Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
8 Moun k'ap gouvènen nou yo se esklav yo ye. Pesonn pa ka delivre nou anba men yo.
Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
9 Se gwo danje lè nou soti al dèyè manje. Ansasen toupatou nan peyi a.
S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
10 Grangou ban nou lafyèb. Kò nou cho kou dife.
Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
11 Yo fè kadejak sou madanm nou sou mòn Siyon an. Nan tout ti bouk peyi Jida yo yo kenbe pitit fi nou yo.
Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
12 Yo pran chèf nou yo, yo pann yo. Yo derespekte granmoun nou yo.
Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
13 Yo fòse jenn gason nou yo rale moulen. Ti gason nou yo ap titibe anba gwo chay bwa.
Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
14 Granmoun yo pa chita nan pòtay lavil la ankò. Jennmoun nou yo pa chante ankò.
Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
15 Pa gen kè kontan lakay nou. Nou pa danse ankò! Lapenn plen kè nou!
Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16 Tou sa ki te konn ban nou kè kontan disparèt. Nou te peche, malè tonbe sou nou.
Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17 Nou malad nan fon kè nou, nou pa ka wè tèlman n'ap kriye,
Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18 paske mòn Siyon an tounen savann. Se bèt nan bwa ase ki rete la.
Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19 Men ou menm, Seyè, ou wa pou tou tan. W'ap gouvènen jouk sa kaba.
Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20 Poukisa ou lage nou pou tout tan sa a? Gen lè ou p'ap janm chonje nou ankò!
Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21 Seyè, fè nou tounen vin jwenn ou non! Fè nou tounen vin jwenn ou! Fè nou viv jan nou te konn viv nan tan lontan an non!
Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
22 Eske ou voye nou jete pou tout bon? Pou di ou p'ap janm sispann fache sou nou?
Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
