નીતિવચનો 29
1 ૧ જે માણસ વારંવાર ઠપકો પામવા છતાં પોતાની ગરદન અક્કડ રાખે છે, તે અકસ્માતમાં નાશ પામશે, તેનો કોઈ ઉપાય રહેશે નહિ.
Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
2 ૨ જ્યારે ન્યાયી લોકો સત્તા પર આવે છે ત્યારે લોકો આનંદોત્સવ કરે છે, પણ જ્યારે દુષ્ટોના હાથમાં સત્તા આવે છે ત્યારે તેઓ નિસાસા નાખે છે.
Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
3 ૩ જે કોઈ ડહાપણને પ્રેમ કરે તે પોતાના પિતાને આનંદ આપે છે, પણ જે ગણિકાઓની સાથે સંબંધ રાખે છે તે પોતાની સંપત્તિ પણ ગુમાવે છે.
Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
9 ૯ જ્યારે ડાહ્યો માણસ મૂર્ખ સાથે વાદવિવાદમાં ઊતરે છે, ત્યારે કાં તો તે ગુસ્સે થાય છે અગર તે હસે છે, પણ તેને કંઈ નિરાંત વળતી નથી.
Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
11 ૧૧ મૂર્ખ માણસ પોતાનો ક્રોધ બહાર ઠાલવે છે, પણ ડાહ્યો માણસ પોતાની જાતને કાબૂમાં રાખે છે અને ક્રોધ સમાવી દે છે.
Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.
