< Πραξεις 17 >

1 Διοδεύσαντες δὲ τὴν Ἀμφίπολιν καὶ τὴν Ἀπολλωνίαν ἦλθον εἰς Θεσσαλονίκην, ὅπου ἦν συναγωγὴ τῶν Ἰουδαίων.
Pea kuo nau ʻalu ʻi ʻAmifipoli mo ʻApolonia, pea nau aʻu ki Tesalonika, pea naʻe ʻi ai ʻae falelotu ʻoe kakai Siu.
2 κατὰ δὲ τὸ εἰωθὸς τῷ Παύλῳ εἰσῆλθεν πρὸς αὐτοὺς καὶ ἐπὶ σάββατα τρία διελέξατο αὐτοῖς ἀπὸ τῶν γραφῶν,
Pea naʻe ʻalu ʻa Paula kiate kinautolu, ʻo hangē ko ʻene faʻa fai, pea ne malangaʻaki ʻae ngaahi tohi kiate kinautolu ʻi he ʻaho Sāpate ʻe tolu,
3 διανοίγων καὶ παρατιθέμενος ὅτι τὸν Χριστὸν ἔδει παθεῖν καὶ ἀναστῆναι ἐκ νεκρῶν, καὶ ὅτι οὗτός ἐστιν Χριστός, Ἰησοῦς, ὃν ἐγὼ καταγγέλλω ὑμῖν.
“ʻO fakamatala mo fakamoʻoni, naʻe taau mo Kalaisi ke mamahi, mo toetuʻu mei he pekia; pea ko Sisu eni, ʻoku ou malangaʻaki kiate kimoutolu, ko e Kalaisi ia.”
4 καί τινες ἐξ αὐτῶν ἐπείσθησαν καὶ προσεκληρώθησαν τῷ Παύλῳ καὶ τῷ Σιλᾷ, τῶν τε σεβομένων Ἑλλήνων πλῆθος πολὺ γυναικῶν τε τῶν πρώτων οὐκ ὀλίγαι.
Pea naʻe tui honau niʻihi, ʻonau kau taha mo Paula mo Sailosi; pea mo e tokolahi ʻi he Kiliki kuo lotu, pea mo e kau fineʻeiki tokolahi.
5 ζηλώσαντες δὲ οἱ Ἰουδαῖοι καὶ προσλαβόμενοι τῶν ἀγοραίων τινὰς ἄνδρας πονηροὺς καὶ ὀχλοποιήσαντες ἐθορύβουν τὴν πόλιν, καὶ ἐπιστάντες τῇ οἰκίᾳ Ἰάσονος ἐζήτουν αὐτοὺς προαγαγεῖν εἰς τὸν δῆμον.
Ka ko e kakai Siu naʻe ʻikai tui, naʻa nau meheka, pea naʻa nau ʻave mo kinautolu ʻae kau siana pauʻu, pea tānaki ʻae tokolahi, ʻonau veuveuki ʻae kolo, pea feʻohofi ki he fale ʻo Sesoni, ʻo kumi ke ʻomi ʻakinaua kituʻa ki he kakai.
6 μὴ εὑρόντες δὲ αὐτοὺς ἔσυρον Ἰάσονα καί τινας ἀδελφοὺς ἐπὶ τοὺς πολιτάρχας, βοῶντες ὅτι οἱ τὴν οἰκουμένην ἀναστατώσαντες οὗτοι καὶ ἐνθάδε πάρεισιν,
Pea ʻi he ʻikai te nau ʻilo ʻakinaua, naʻa nau toho ʻa Sesoni mo e kāinga niʻihi ki he kau fakamaau ʻoe kolo, mo nau kalanga, Ko kinautolu kuo fulihi ʻa māmani, kuo nau haʻu foki ki heni;
7 οὓς ὑποδέδεκται Ἰάσων· καὶ οὗτοι πάντες ἀπέναντι τῶν δογμάτων Καίσαρος πράσσουσιν, βασιλέα ἕτερον λέγοντες εἶναι Ἰησοῦν.
Pea kuo maʻu ʻakinautolu ʻe Sesoni pea ʻoku nau fai kehe kotoa pē mo e ngaahi fono ʻa Sisa, mo nau pehē, ‘ʻOku ai ʻae tuʻi ʻe taha, ko Sisu.’
8 ἐτάραξαν δὲ τὸν ὄχλον καὶ τοὺς πολιτάρχας ἀκούοντας ταῦτα,
Pea naʻa nau fakamanavahēʻi ʻae kakai mo e kau fakamaau ʻoe kolo, ʻi heʻenau fanongo ki he ngaahi meʻa ni.
9 καὶ λαβόντες τὸ ἱκανὸν παρὰ τοῦ Ἰάσονος καὶ τῶν λοιπῶν ἀπέλυσαν αὐτούς.
Pea ʻi heʻenau maʻu ʻae tuku lea totongi ʻa Sesoni mo hono toe ʻoe kāinga, naʻa nau tukuange ʻakinautolu.
10 Οἱ δὲ ἀδελφοὶ εὐθέως διὰ νυκτὸς ἐξέπεμψαν τόν τε Παῦλον καὶ τὸν Σιλᾶν εἰς Βέροιαν, οἵτινες παραγενόμενοι εἰς τὴν συναγωγὴν τῶν Ἰουδαίων ἀπῄεσαν.
Pea naʻe tukuange leva ʻe he kāinga ʻa Paula mo Sailosi ke na ō poʻuli ki Pelea: pea kuo na aʻu ki ai, pea na hū ki he falelotu ʻoe kakai Siu.
11 οὗτοι δὲ ἦσαν εὐγενέστεροι τῶν ἐν Θεσσαλονίκῃ, οἵτινες ἐδέξαντο τὸν λόγον μετὰ πάσης προθυμίας, καθ’ ἡμέραν ἀνακρίνοντες τὰς γραφὰς εἰ ἔχοι ταῦτα οὕτως.
Pea naʻe loto lelei ʻakinautolu ni ʻiate kinautolu ʻi Tesalonika, he naʻa nau maʻu ʻae folofola mo e loto fiefia, ʻonau kumi ʻi he ngaahi tohi ʻi he ʻaho kotoa pē, ki hono moʻoni ʻoe ngaahi meʻa ni.
12 πολλοὶ μὲν οὖν ἐξ αὐτῶν ἐπίστευσαν, καὶ τῶν Ἑλληνίδων γυναικῶν τῶν εὐσχημόνων καὶ ἀνδρῶν οὐκ ὀλίγοι.
Ko ia naʻe tui ai ʻae tokolahi ʻiate kinautolu; pea mo e kau fineʻeiki ʻi he kakai Kiliki, pea mo e kau tangata tokolahi.
13 ὡς δὲ ἔγνωσαν οἱ ἀπὸ τῆς Θεσσαλονίκης Ἰουδαῖοι ὅτι καὶ ἐν τῇ Βεροίᾳ κατηγγέλη ὑπὸ τοῦ Παύλου ὁ λόγος τοῦ θεοῦ, ἦλθον κἀκεῖ σαλεύοντες καὶ ταράσσοντες τοὺς ὄχλους.
Pea kuo ʻilo ʻe he kakai Siu ʻi Tesalonika kuo malangaʻaki ʻe Paula ʻae folofola ʻae ʻOtua ʻi Pelea, naʻa nau ʻalu ki ai, ʻo fakamaveuveuʻi ʻae kakai.
14 εὐθέως δὲ τότε τὸν Παῦλον ἐξαπέστειλαν οἱ ἀδελφοὶ πορεύεσθαι ἕως ἐπὶ τὴν θάλασσαν· ὑπέμεινάν τε ὅ τε Σιλᾶς καὶ ὁ Τιμόθεος ἐκεῖ.
Pea tukuange leva ʻe he kāinga ʻa Paula ke hala tahi ia ʻo ʻalu: ka naʻe nofo pe ʻi ai ʻa Sailosi mo Timote.
15 οἱ δὲ καθιστάνοντες τὸν Παῦλον ἤγαγον ἕως Ἀθηνῶν, καὶ λαβόντες ἐντολὴν πρὸς τὸν Σιλᾶν καὶ τὸν Τιμόθεον ἵνα ὡς τάχιστα ἔλθωσιν πρὸς αὐτὸν ἐξῄεσαν.
Pea ko kinautolu naʻe fakahinohino ʻa Paula, naʻa nau ʻomi ia ki ʻAtenisi: pea kuo nau maʻu ʻae fekau kia Sailosi mo Timote, ke na haʻu vave kiate ia, naʻa nau ʻalu.
16 Ἐν δὲ ταῖς Ἀθήναις ἐκδεχομένου αὐτοὺς τοῦ Παύλου, παρωξύνετο τὸ πνεῦμα αὐτοῦ ἐν αὐτῷ θεωροῦντος κατείδωλον οὖσαν τὴν πόλιν.
Pea naʻe kei tatali ʻa Paula kiate kinaua ʻi ʻAtenisi, pea ngaueue hono laumālie ʻiate ia, ʻi heʻene mamata kuo pito ʻae kolo ʻi he tamapua.
17 διελέγετο μὲν οὖν ἐν τῇ συναγωγῇ τοῖς Ἰουδαίοις καὶ τοῖς σεβομένοις καὶ ἐν τῇ ἀγορᾷ κατὰ πᾶσαν ἡμέραν πρὸς τοὺς παρατυγχάνοντας.
Pea naʻe kikihi ia ʻi he falelotu mo e kakai Siu, pea mo e kakai kuo lotu, pea mo kinautolu naʻa nau fetaulaki mo ia ʻi he potu fakatau ʻi he ʻaho kotoa pē.
18 τινὲς δὲ καὶ τῶν Ἐπικουρίων καὶ Στοϊκῶν φιλοσόφων συνέβαλλον αὐτῷ, καί τινες ἔλεγον· τί ἂν θέλοι ὁ σπερμολόγος οὗτος λέγειν; οἱ δέ, ξένων δαιμονίων δοκεῖ καταγγελεὺς εἶναι, ὅτι τὸν Ἰησοῦν καὶ τὴν ἀνάστασιν εὐηγγελίζετο.
Pea naʻe toki fetaulaki mo ia ʻae kau fiepoto [ʻoe faʻahinga ]ʻo ʻEpikulio, mo Sitoiko. Pea pehē ʻe he niʻihi, “Ko e hā ʻoku lau ʻe he palau na?” Pea pehē ʻe he niʻihi, “ʻOku matamata fakahā ʻotua foʻou ia:” koeʻuhi naʻa ne malangaʻaki kiate kinautolu ʻa Sisu, mo e toetuʻu.
19 ἐπιλαβόμενοί τε αὐτοῦ ἐπὶ τὸν Ἄριον πάγον ἤγαγον, λέγοντες· δυνάμεθα γνῶναι τίς ἡ καινὴ αὕτη ἡ ὑπὸ σοῦ λαλουμένη διδαχή;
Pea naʻe ʻomi ia, ʻo ʻave ki he ʻAleopeiko, mo nau pehē, “ʻOku mau fie ʻilo pē ko e hā ʻae akonaki foʻou ni, ʻoku ke leaʻaki.
20 ξενίζοντα γάρ τινα εἰσφέρεις εἰς τὰς ἀκοὰς ἡμῶν· βουλόμεθα οὖν γνῶναι τίνα θέλει ταῦτα εἶναι.
He ʻoku ke ʻomi meʻa foʻou ki homau telinga: ko ia ʻoku mau fie ʻilo ai hono ʻuhinga ʻoe ngaahi meʻa ni.”
21 Ἀθηναῖοι δὲ πάντες καὶ οἱ ἐπιδημοῦντες ξένοι εἰς οὐδὲν ἕτερον ηὐκαίρουν ἢ λέγειν τι ἢ ἀκούειν τι καινότερον.
(He ko e kakai ʻAtenisi kotoa pē, mo e ʻāunofo ʻi ai, naʻa nau mātuʻaki nofo pe ke lau, mo fakafanongo ki he meʻa foʻou.)
22 Σταθεὶς δὲ Παῦλος ἐν μέσῳ τοῦ Ἀρίου πάγου ἔφη· Ἄνδρες Ἀθηναῖοι, κατὰ πάντα ὡς δεισιδαιμονεστέρους ὑμᾶς θεωρῶ·
Pea naʻe tuʻu ʻa Paula ʻi he lotolotonga ʻoe ʻAleopeiko, ʻo ne pehē, “ʻAkimoutolu ʻi ʻAtenisi, ʻoku ou vakai ʻoku mou faʻa fai ʻo lahi ʻae lotu.
23 διερχόμενος γὰρ καὶ ἀναθεωρῶν τὰ σεβάσματα ὑμῶν εὗρον καὶ βωμὸν ἐν ᾧ ἐπεγέγραπτο, ἀγνώστῳ θεῷ. ὃ οὖν ἀγνοοῦντες εὐσεβεῖτε, τοῦτο ἐγὼ καταγγέλλω ὑμῖν.
Koeʻuhi ʻi heʻeku ʻalu, ʻoku ou mamata ki he meʻa ʻoku mou lotu ki ai, pea ne u ʻilo ʻae ʻesifeilaulau, ʻoku tuʻu ai ʻae tohi ni, ‘KI HE ʻOTUA ʻOKU ʻIKAI ʻILOA.’ Pea ko ia ʻoku mou lotu taʻeʻilo ki ai, ko ia ia ʻoku ou fakahā kiate kimoutolu.
24 ὁ θεὸς ὁ ποιήσας τὸν κόσμον καὶ πάντα τὰ ἐν αὐτῷ, οὗτος οὐρανοῦ καὶ γῆς ὑπάρχων κύριος οὐκ ἐν χειροποιήτοις ναοῖς κατοικεῖ
Ko e ʻOtua ʻaia naʻa ne ngaohi ʻa māmani mo e meʻa kotoa pē ʻoku ʻi ai, ʻoku ʻikai nofo ia ʻi he ngaahi fale kuo ngaohi ʻe he nima, he ko e ʻEiki ia ʻoe langi mo māmani;
25 οὐδὲ ὑπὸ χειρῶν ἀνθρωπίνων θεραπεύεται προσδεόμενός τινος, αὐτὸς διδοὺς πᾶσιν ζωὴν καὶ πνοὴν καὶ τὰ πάντα·
Pea ʻoku ʻikai tauhi ʻaki ia ʻae nima ʻoe tangata, ʻo hangē ʻoku masiva ia ʻi ha meʻa, he ʻoku foaki ʻe ia ki he meʻa kotoa pē ʻae moʻui, mo e mānava, mo e meʻa kotoa pē;
26 ἐποίησέν τε ἐξ ἑνὸς πᾶν ἔθνος ἀνθρώπων κατοικεῖν ἐπὶ παντὸς προσώπου τῆς γῆς, ὁρίσας προστεταγμένους καιροὺς καὶ τὰς ὁροθεσίας τῆς κατοικίας αὐτῶν,
Pea naʻe ngaohi ʻe ia ʻi he toto pe taha ʻae ngaahi kakai kotoa pē ke nofo ʻi he funga ʻo māmani kotoa pē, pea kuo tomuʻa tukupau ʻae ngaahi kuonga, mo e ngataʻanga ʻo honau nofoʻanga;
27 ζητεῖν τὸν θεὸν εἰ ἄραγε ψηλαφήσειαν αὐτὸν καὶ εὕροιεν, καίγε οὐ μακρὰν ἀπὸ ἑνὸς ἑκάστου ἡμῶν ὑπάρχοντα.
Ke nau kumi ki he ʻEiki, ʻo tautaufā ki ai, heiʻilo pe te nau maʻu ia, ka ʻoku ʻikai mamaʻo ia mo kitautolu taki taha kotoa pē.
28 ἐν αὐτῷ γὰρ ζῶμεν καὶ κινούμεθα καὶ ἐσμέν, ὡς καί τινες τῶν καθ’ ὑμᾶς ποιητῶν εἰρήκασιν, τοῦ γὰρ καὶ γένος ἐσμέν.
‘He ʻoku tau moʻui, mo ngaueue, mo nofo pē, ʻiate ia;’ ʻo hangē ko e lea ʻae niʻihi ʻi hoʻomou kau tohi hiva, ‘He ko hono hako foki ʻakitautolu.’
29 γένος οὖν ὑπάρχοντες τοῦ θεοῦ οὐκ ὀφείλομεν νομίζειν χρυσῷ ἢ ἀργύρῳ ἢ λίθῳ, χαράγματι τέχνης καὶ ἐνθυμήσεως ἀνθρώπου, τὸ θεῖον εἶναι ὅμοιον.
Pea kapau ko e hako ʻoe ʻOtua ʻakitautolu, ʻoku ʻikai lelei ʻetau mahalo ʻoku tatau ʻae ʻOtua mo e koula, pe ko e siliva, pe ko e maka, kuo tongitongi ʻaki ʻae poto mo e filioʻi ʻoe tangata.
30 τοὺς μὲν οὖν χρόνους τῆς ἀγνοίας ὑπεριδὼν ὁ θεὸς τὰ νῦν ἀπαγγέλλει τοῖς ἀνθρώποις πάντας πανταχοῦ μετανοεῖν,
Pea naʻe ʻikai fie ʻafioʻi ʻe he ʻOtua ʻae ngaahi kuonga ʻoe vale ni, ka ʻoku ne fekau eni ki he kakai kotoa pē, ʻi he potu kotoa pē, ke nau fakatomala:
31 καθότι ἔστησεν ἡμέραν ἐν ᾗ μέλλει κρίνειν τὴν οἰκουμένην ἐν δικαιοσύνῃ ἐν ἀνδρὶ ᾧ ὥρισεν, πίστιν παρασχὼν πᾶσιν ἀναστήσας αὐτὸν ἐκ νεκρῶν.
Koeʻuhi kuo ne kotofa ʻae ʻaho, te ne fakamaau māʻoniʻoni ai ʻa māmani, ʻi he tangata kuo ne fakanofo; pea kuo ne fakapapau ia ki he kakai kotoa pē, ʻI heʻene fokotuʻu ia mei he pekia.”
32 ἀκούσαντες δὲ ἀνάστασιν νεκρῶν οἱ μὲν ἐχλεύαζον, οἱ δὲ εἶπαν, ἀκουσόμεθά σου περὶ τούτου καὶ πάλιν.
Pea ʻi heʻenau fanongo ki he toetuʻu ʻae pekia, naʻe manuki ʻae niʻihi: kae pehē ʻe he niʻihi, “Te mau toe fanongo ʻiate koe ki he meʻa ni.”
33 οὕτως ὁ Παῦλος ἐξῆλθεν ἐκ μέσου αὐτῶν.
Pea ʻalu ai ʻa Paula ʻiate kinautolu.
34 τινὲς δὲ ἄνδρες κολληθέντες αὐτῷ ἐπίστευσαν, ἐν οἷς καὶ Διονύσιος ὁ Ἀρεοπαγείτης καὶ γυνὴ ὀνόματι Δάμαρις καὶ ἕτεροι σὺν αὐτοῖς.
Ka naʻe pikitai ʻae kau tangata niʻihi kiate ia, pea nau tui: pea naʻe ʻi ai ʻa Taionisio ʻoe ʻAleopeiko, pea ko e fefine naʻe hingoa ko Temalisi, pea mo e niʻihi foki mo kinautolu.

< Πραξεις 17 >