Προς Κορινθιους Β΄ 3
1 αρχομεθα παλιν εαυτουσ συνιστανειν ει μη χρηζομεν ωσ τινεσ συστατικων επιστολων προσ υμασ η εξ υμων συστατικων
Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, nebo od vás k jiným?
2 η επιστολη ημων υμεισ εστε εγγεγραμμενη εν ταισ καρδιαισ ημων γινωσκομενη και αναγινωσκομενη υπο παντων ανθρωπων
List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé.
3 φανερουμενοι οτι εστε επιστολη χριστου διακονηθεισα υφ ημων εγγεγραμμενη ου μελανι αλλα πνευματι θεου ζωντοσ ουκ εν πλαξιν λιθιναισ αλλ εν πλαξιν καρδιαισ σαρκιναισ
Nebo to zjevné jest, že jste vy list Kristův, zpravený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.
4 πεποιθησιν δε τοιαυτην εχομεν δια του χριστου προσ τον θεον
Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,
5 ουχ οτι ικανοι εσμεν αφ εαυτων λογισασθαι τι ωσ εξ εαυτων αλλ η ικανοτησ ημων εκ του θεου
Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.
6 οσ και ικανωσεν ημασ διακονουσ καινησ διαθηκησ ου γραμματοσ αλλα πνευματοσ το γαρ γραμμα αποκτενει το δε πνευμα ζωοποιει
Kterýžto i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabíjí, ale duch obživuje.
7 ει δε η διακονια του θανατου εν γραμμασιν εντετυπωμενη εν λιθοισ εγενηθη εν δοξη ωστε μη δυνασθαι ατενισαι τουσ υιουσ ισραηλ εισ το προσωπον μωυσεωσ δια την δοξαν του προσωπου αυτου την καταργουμενην
A poněvadž přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla,
8 πωσ ουχι μαλλον η διακονια του πνευματοσ εσται εν δοξη
I kterakž by tedy ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné?
9 ει γαρ η διακονια τησ κατακρισεωσ δοξα πολλω μαλλον περισσευει η διακονια τησ δικαιοσυνησ εν δοξη
Nebo poněvadž přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více rozhojňuje v slávě přisluhování spravedlnosti.
10 και γαρ ου δεδοξασται το δεδοξασμενον εν τουτω τω μερει ενεκεν τησ υπερβαλλουσησ δοξησ
Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání převýšené slávy nového přisluhování.
11 ει γαρ το καταργουμενον δια δοξησ πολλω μαλλον το μενον εν δοξη
Nebo poněvadž to pomíjející slavné bylo, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné.
12 εχοντεσ ουν τοιαυτην ελπιδα πολλη παρρησια χρωμεθα
Protož majíce takovou naději, mnohé svobody užíváme,
13 και ου καθαπερ μωυσησ ετιθει καλυμμα επι το προσωπον εαυτου προσ το μη ατενισαι τουσ υιουσ ισραηλ εισ το τελοσ του καταργουμενου
A ne jako Mojžíš, kterýž kladl zástření na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející.
14 αλλ επωρωθη τα νοηματα αυτων αχρι γαρ τησ σημερον το αυτο καλυμμα επι τη αναγνωσει τησ παλαιασ διαθηκησ μενει μη ανακαλυπτομενον ο τι εν χριστω καταργειται
Ale ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnešního dne to zastření v čítání Starého Zákona zůstává neodkryté; nebo skrze Krista toliko se odnímá.
15 αλλ εωσ σημερον ηνικα αναγινωσκεται μωυσησ καλυμμα επι την καρδιαν αυτων κειται
Protož až do dnešního dne, když se čtou knihy Mojžíšovy, zastření jest položeno na jejich srdci.
16 ηνικα δ αν επιστρεψη προσ κυριον περιαιρειται το καλυμμα
Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňato bude zástření.
17 ο δε κυριοσ το πνευμα εστιν ου δε το πνευμα κυριου εκει ελευθερια
Nebo Pán Duch jest, a kdež jest Duch Páně, tuť i svoboda.
18 ημεισ δε παντεσ ανακεκαλυμμενω προσωπω την δοξαν κυριου κατοπτριζομενοι την αυτην εικονα μεταμορφουμεθα απο δοξησ εισ δοξαν καθαπερ απο κυριου πνευματοσ
My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jakožto v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.
