Θρῆνοι 3
1 ἐγὼ ἀνὴρ ὁ βλέπων πτωχείαν ἐν ῥάβδῳ θυμοῦ αὐτοῦ ἐπ’ ἐμέ
Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
2 παρέλαβέν με καὶ ἀπήγαγεν εἰς σκότος καὶ οὐ φῶς
Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
3 πλὴν ἐν ἐμοὶ ἐπέστρεψεν χεῖρα αὐτοῦ ὅλην τὴν ἡμέραν
Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
4 ἐπαλαίωσεν σάρκας μου καὶ δέρμα μου ὀστέα μου συνέτριψεν
Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
5 ἀνῳκοδόμησεν κατ’ ἐμοῦ καὶ ἐκύκλωσεν κεφαλήν μου καὶ ἐμόχθησεν
Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
6 ἐν σκοτεινοῖς ἐκάθισέν με ὡς νεκροὺς αἰῶνος
Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
7 ἀνῳκοδόμησεν κατ’ ἐμοῦ καὶ οὐκ ἐξελεύσομαι ἐβάρυνεν χαλκόν μου
Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
8 καί γε κεκράξομαι καὶ βοήσω ἀπέφραξεν προσευχήν μου
A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
9 ἀνῳκοδόμησεν ὁδούς μου ἐνέφραξεν τρίβους μου ἐτάραξεν
Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
10 ἄρκος ἐνεδρεύουσα αὐτός μοι λέων ἐν κρυφαίοις
Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
11 κατεδίωξεν ἀφεστηκότα καὶ κατέπαυσέν με ἔθετό με ἠφανισμένην
Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
12 ἐνέτεινεν τόξον αὐτοῦ καὶ ἐστήλωσέν με ὡς σκοπὸν εἰς βέλος
Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
13 εἰσήγαγεν τοῖς νεφροῖς μου ἰοὺς φαρέτρας αὐτοῦ
Postřelil ledví má střelami toulu svého.
14 ἐγενήθην γέλως παντὶ λαῷ μου ψαλμὸς αὐτῶν ὅλην τὴν ἡμέραν
Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
15 ἐχόρτασέν με πικρίας ἐμέθυσέν με χολῆς
Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
16 καὶ ἐξέβαλεν ψήφῳ ὀδόντας μου ἐψώμισέν με σποδόν
Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
17 καὶ ἀπώσατο ἐξ εἰρήνης ψυχήν μου ἐπελαθόμην ἀγαθὰ
Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
18 καὶ εἶπα ἀπώλετο νεῖκός μου καὶ ἡ ἐλπίς μου ἀπὸ κυρίου
A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
19 ἐμνήσθην ἀπὸ πτωχείας μου καὶ ἐκ διωγμοῦ μου πικρίας καὶ χολῆς μου
A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
20 μνησθήσεται καὶ καταδολεσχήσει ἐπ’ ἐμὲ ἡ ψυχή μου
Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
21 ταύτην τάξω εἰς τὴν καρδίαν μου διὰ τοῦτο ὑπομενῶ
A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
25 ἀγαθὸς κύριος τοῖς ὑπομένουσιν αὐτόν ψυχῇ ἣ ζητήσει αὐτὸν ἀγαθὸν
Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
26 καὶ ὑπομενεῖ καὶ ἡσυχάσει εἰς τὸ σωτήριον κυρίου
Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
27 ἀγαθὸν ἀνδρὶ ὅταν ἄρῃ ζυγὸν ἐν νεότητι αὐτοῦ
Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
28 καθήσεται κατὰ μόνας καὶ σιωπήσεται ὅτι ἦρεν ἐφ’ ἑαυτῷ
Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
30 δώσει τῷ παίοντι αὐτὸν σιαγόνα χορτασθήσεται ὀνειδισμῶν
Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
31 ὅτι οὐκ εἰς τὸν αἰῶνα ἀπώσεται κύριος
Neboť nezamítá Pán na věčnost;
32 ὅτι ὁ ταπεινώσας οἰκτιρήσει κατὰ τὸ πλῆθος τοῦ ἐλέους αὐτοῦ
Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
33 ὅτι οὐκ ἀπεκρίθη ἀπὸ καρδίας αὐτοῦ καὶ ἐταπείνωσεν υἱοὺς ἀνδρός
Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
34 τοῦ ταπεινῶσαι ὑπὸ τοὺς πόδας αὐτοῦ πάντας δεσμίους γῆς
Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
35 τοῦ ἐκκλῖναι κρίσιν ἀνδρὸς κατέναντι προσώπου ὑψίστου
Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
36 καταδικάσαι ἄνθρωπον ἐν τῷ κρίνεσθαι αὐτὸν κύριος οὐκ εἶπεν
Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
37 τίς οὕτως εἶπεν καὶ ἐγενήθη κύριος οὐκ ἐνετείλατο
Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
38 ἐκ στόματος ὑψίστου οὐκ ἐξελεύσεται τὰ κακὰ καὶ τὸ ἀγαθόν
Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
39 τί γογγύσει ἄνθρωπος ζῶν ἀνὴρ περὶ τῆς ἁμαρτίας αὐτοῦ
Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
40 ἐξηρευνήθη ἡ ὁδὸς ἡμῶν καὶ ἠτάσθη καὶ ἐπιστρέψωμεν ἕως κυρίου
Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
41 ἀναλάβωμεν καρδίας ἡμῶν ἐπὶ χειρῶν πρὸς ὑψηλὸν ἐν οὐρανῷ
Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
42 ἡμαρτήσαμεν ἠσεβήσαμεν καὶ οὐχ ἱλάσθης
Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
43 ἐπεσκέπασας ἐν θυμῷ καὶ ἀπεδίωξας ἡμᾶς ἀπέκτεινας οὐκ ἐφείσω
Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
44 ἐπεσκέπασας νεφέλην σεαυτῷ εἵνεκεν προσευχῆς
Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
45 καμμύσαι με καὶ ἀπωσθῆναι ἔθηκας ἡμᾶς ἐν μέσῳ τῶν λαῶν
Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
46 διήνοιξαν ἐφ’ ἡμᾶς τὸ στόμα αὐτῶν πάντες οἱ ἐχθροὶ ἡμῶν
Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
47 φόβος καὶ θυμὸς ἐγενήθη ἡμῖν ἔπαρσις καὶ συντριβή
Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
48 ἀφέσεις ὑδάτων κατάξει ὁ ὀφθαλμός μου ἐπὶ τὸ σύντριμμα τῆς θυγατρὸς τοῦ λαοῦ μου
Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
49 ὁ ὀφθαλμός μου κατεπόθη καὶ οὐ σιγήσομαι τοῦ μὴ εἶναι ἔκνηψιν
Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
50 ἕως οὗ διακύψῃ καὶ ἴδῃ κύριος ἐξ οὐρανοῦ
Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
51 ὁ ὀφθαλμός μου ἐπιφυλλιεῖ ἐπὶ τὴν ψυχήν μου παρὰ πάσας θυγατέρας πόλεως
Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
52 θηρεύοντες ἐθήρευσάν με ὡς στρουθίον οἱ ἐχθροί μου δωρεάν
Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
53 ἐθανάτωσαν ἐν λάκκῳ ζωήν μου καὶ ἐπέθηκαν λίθον ἐπ’ ἐμοί
Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
54 ὑπερεχύθη ὕδωρ ἐπὶ κεφαλήν μου εἶπα ἀπῶσμαι
Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
55 ἐπεκαλεσάμην τὸ ὄνομά σου κύριε ἐκ λάκκου κατωτάτου
Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
56 φωνήν μου ἤκουσας μὴ κρύψῃς τὰ ὦτά σου εἰς τὴν δέησίν μου
Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
57 εἰς τὴν βοήθειάν μου ἤγγισας ἐν ᾗ σε ἡμέρᾳ ἐπεκαλεσάμην εἶπάς μοι μὴ φοβοῦ
V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
58 ἐδίκασας κύριε τὰς δίκας τῆς ψυχῆς μου ἐλυτρώσω τὴν ζωήν μου
Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
59 εἶδες κύριε τὰς ταραχάς μου ἔκρινας τὴν κρίσιν μου
Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
60 εἶδες πᾶσαν τὴν ἐκδίκησιν αὐτῶν εἰς πάντας διαλογισμοὺς αὐτῶν ἐν ἐμοί
Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
61 ἤκουσας τὸν ὀνειδισμὸν αὐτῶν πάντας τοὺς διαλογισμοὺς αὐτῶν κατ’ ἐμοῦ
Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
62 χείλη ἐπανιστανομένων μοι καὶ μελέτας αὐτῶν κατ’ ἐμοῦ ὅλην τὴν ἡμέραν
Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
63 καθέδραν αὐτῶν καὶ ἀνάστασιν αὐτῶν ἐπίβλεψον ἐπὶ τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτῶν
Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
64 ἀποδώσεις αὐτοῖς ἀνταπόδομα κύριε κατὰ τὰ ἔργα τῶν χειρῶν αὐτῶν
Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
65 ἀποδώσεις αὐτοῖς ὑπερασπισμὸν καρδίας μόχθον σου αὐτοῖς
Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
66 καταδιώξεις ἐν ὀργῇ καὶ ἐξαναλώσεις αὐτοὺς ὑποκάτω τοῦ οὐρανοῦ κύριε
Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
