Psalm 50
1 Ein Psalm von Asaph. Der Gott, der Gott Jehovah, redet und ruft der Erde von der Sonne Aufgang bis zu ihrem Untergang.
Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
2 Aus Zion strahlt der Schönheit Vollendung, Gott.
Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
3 Unser Gott kommt und schweigt nicht stille; Feuer frißt vor Ihm, und rings um Ihn stürmt es sehr.
Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
4 Er wird rufen den Himmeln droben und der Erde, auf daß Er Seinem Volke Recht spreche.
Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
5 Versammelt Mir Meine Heiligen, die über dem Opfer den Bund mit Mir geschlossen.
Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
6 Und die Himmel sagen an Seine Gerechtigkeit, denn Gott Selbst ist Richter. (Selah)
I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. (Sélah)
7 Höre, mein Volk, und Ich will reden; Israel, Ich will gegen dich zeugen, Gott, dein Gott, bin Ich.
Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
8 Nicht rüge Ich dich ob deiner Opfer und deine Brandopfer sind beständig vor Mir.
Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
9 Ich will nicht Farren nehmen aus deinem Haus, Böcke aus deinen Hürden.
Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
10 Denn Mein ist alles Wild des Waldes, das Vieh auf Tausenden der Berge.
Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
11 Ich kenne alles Gevögel der Berge, und das Gewild des Feldes ist bei Mir.
Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
12 Sollte Ich hungern, Ich sagte es dir nicht; denn Mein ist die Welt und was sie füllt.
Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
13 Soll Ich der Gewaltigen Fleisch essen und das Blut der Böcke trinken?
Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
14 Opfere Gott Bekennen, und erstatte dem Allerhöchsten deine Gelübde.
Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
15 Und rufe Mich an am Tage der Drangsal, so reiße Ich dich heraus, und du sollst Mich verherrlichen.
A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
16 Und zu dem Ungerechten spricht Gott: Was ist es mit dir, daß du Meine Satzungen erzählst, und Meinen Bund in deinem Munde trägst?
Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
17 Und du hassest Zucht und wirfst Meine Worte hinter dich?
Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
18 Ersiehst du einen Dieb, so läufst du mit ihm, und mit den Ehebrechern ist dein Teil.
Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
19 Du entsendest deinen Mund zum Bösen, und Trug flicht deine Zunge.
Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
20 Du sitzest, redest wider deinen Bruder und wider deiner Mutter Sohn gibst du Verleumdung aus.
Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
21 Das tatest du, und Ich habe still geschwiegen, da meintest du, Ich sei wie du; doch Ich rüge dich und lege es zurecht vor deinen Augen.
To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
22 Betrachtet doch das, ihr, die ihr Gott vergesset, daß Ich euch nicht zerfleische und keiner errette.
Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
23 Wer Bekenntnis opfert, der verherrlicht Mich, und wer den Weg zurichtet, den lasse Ich sehen das Heil Gottes.
Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
