Psalm 81
1 Dem Vorsänger. Auf der Gittit. Von Asaph. Jubelt Gott, der unsre Stärke ist, jauchzet dem Gott Jakobs!
Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
2 Stimmt ein Lied an und nehmt die Pauke zur Hand, die liebliche Harfe mit dem Psalter!
Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
3 Blaset am Neumond die Posaune, am Vollmond, unserm festlichen Tag!
Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
4 Denn das ist Israels Pflicht; der Gott Jakobs hat ein Anrecht darauf.
Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
5 Er verordnete es zum Zeugnis in Joseph, als er auszog wider Ägypten.
Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
6 Eine Sprache, die ich nicht kannte, hörte ich: «Ich habe die Last von seiner Schulter genommen, seine Hände sind des Tragkorbes los geworden.
Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
7 Da du mich anriefst in der Not, errettete ich dich; ich antwortete dir mit geheimnisvoller Donnerstimme und prüfte dich am Haderwasser. (Pause)
V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)
8 Höre, mein Volk, ich will dich ermahnen; Israel, wenn du mir doch Gehör schenken wolltest!
Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
9 Kein fremder Gott soll unter dir sein, und einen unbekannten Gott bete nicht an!
A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
10 Ich bin der HERR, dein Gott, der dich aus Ägyptenland heraufgeführt hat. Tue deinen Mund weit auf, so will ich ihn füllen!
Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
11 Aber mein Volk hat meiner Stimme nicht gehorcht, und Israel wollte nichts von mir.
Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
12 Da überließ ich sie der Verstocktheit ihres Herzens, daß sie wandelten nach ihrem eigenen Rat.
A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
13 Wollte mein Volk mir gehorchen und Israel in meinen Wegen wandeln,
Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
14 wie leicht könnte ich ihre Feinde demütigen und meine Hand gegen ihre Widersacher wenden!
Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
15 Die den HERRN hassen, müßten ihm schmeicheln; ihre Zeit aber würde ewiglich währen!
A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.
16 Und er würde sie mit dem besten Weizen speisen und mit Honig aus dem Felsen sättigen!»
A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.
