Psalm 73
1 Ein Psalm Asaphs. Nur gut ist Gott gegen Israel, gegen die, welche reinen Herzens sind.
Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
2 Ich aber hätte schier gestrauchelt mit meinen Füßen, wie leicht hätte ich einen Mißtritt getan!
Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
3 Denn ich beneidete die Übermütigen, als ich den Frieden der Gottlosen sah.
Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
4 Denn sie leiden keine Qual bis zu ihrem Tod, und ihr Leib ist wohlgenährt.
Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
5 Sie werden nicht bemüht wie andere Leute und nicht geschlagen wie andere Menschen.
V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
6 Darum schmücken sie sich stolz und kleiden sich frech.
Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
7 Ihr Gesicht strotzt von Fett, sie bilden sich sehr viel ein.
Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
8 Sie reden höhnisch und boshaft, drohen mit höherer Gewalt.
Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
9 Sie reden, als käme es vom Himmel; ihre Worte haben Geltung auf Erden.
Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
10 Darum wendet sich auch das Volk ihnen zu, und es wird von ihnen viel Wasser aufgesogen.
A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
11 Und sie sagen: «Was merkt Gott? Weiß der Höchste überhaupt etwas?»
Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
12 Siehe, das sind die Gottlosen; denen geht es immer gut, und sie werden reich!
Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
13 Ganz umsonst habe ich mein Herz rein erhalten und meine Hände in Unschuld gewaschen;
Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
14 denn ich bin doch täglich geschlagen worden, und meine Strafe ist alle Morgen da!
Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
15 Wollte ich auch so rechnen, siehe, so würde ich das Geschlecht deiner Kinder verraten.
Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
16 So sann ich denn nach, um dies zu verstehen; aber es schien mir vergebliche Mühe zu sein,
Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
17 bis ich in das Heiligtum Gottes ging und auf ihr Ende merkte.
Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
18 Nur auf schlüpfrigen Boden setzest du sie; du lässest sie fallen, daß sie in Trümmer sinken.
Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
19 Wie geschah das so plötzlich und entsetzlich! Sie gingen unter und nahmen ein Ende mit Schrecken.
Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
20 Wie einen Traum nach dem Erwachen, so wirst du, o Herr, wenn du dich aufmachst, ihr Bild verächtlich machen.
Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
21 Als mein Herz verbittert war und es mir in den Nieren wehe tat,
Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
22 da war ich dumm und verstand nichts; ich benahm mich wie ein Vieh gegen dich.
Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
23 Und doch bleibe ich stets bei dir; du hältst mich bei meiner rechten Hand.
A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
24 Leite mich auch ferner nach deinem Rat und nimm mich hernach mit Ehren auf!
Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
25 Wen habe ich im Himmel? Und dir ziehe ich gar nichts auf Erden vor!
Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
26 Schwinden auch mein Fleisch und mein Herz dahin, so bleibt doch Gott ewiglich meines Herzens Fels und mein Teil.
Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
27 Denn siehe, die fern von dir sind, kommen um; du vertilgst alle, die dir untreu werden.
Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
28 Mir aber ist die Nähe Gottes köstlich; ich habe Gott, den HERRN, zu meiner Zuflucht gemacht, um zu erzählen alle deine Werke.
Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
