Psalm 56

1 Dem Vorsänger. «Von der stummen Taube unter den Fremden.» Eine Denkschrift Davids; als ihn die Philister ergriffen zu Gat. O Gott, sei mir gnädig; denn es schnaubt ein Mensch wider mich, immerfort bekriegt und bedrängt er mich!

Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát. Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.

2 Meine Widersacher schnauben den ganzen Tag, ja viele Hohe streiten wider mich.

Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.

3 Wenn mir angst ist, vertraue ich auf dich!

Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.

4 In Gott will ich rühmen sein Wort; auf Gott vertraue ich und habe keine Furcht; was kann Fleisch mir antun?

Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.

5 Täglich lauern sie auf meine Worte, auf mein Unglück gehen alle ihre Gedanken;

Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.

6 sie rotten sich zusammen, lauschen im Verborgenen, beobachten meine Tritte und lauern auf mein Leben.

Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.

7 Sollten sie bei ihrer Bosheit entrinnen? O Gott, stürze die Völker im Zorn!

Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.

8 Du zählst, wie oft ich fliehen muß; sammle meine Tränen in deinen Schlauch! Stehen sie nicht in deinem Buch?

Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?

9 Am Tage, da ich rufe, weichen meine Feinde zurück; das weiß ich, daß Gott für mich ist.

A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.

10 In Gott will ich rühmen das Wort, im HERRN will ich rühmen das Wort;

Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.

11 auf Gott vertraue ich und habe keine Furcht; was kann ein Mensch mir antun?

V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.

12 Die Gelübde, die ich dir, o Gott, gelobt, liegen auf mir; ich will dir Dankopfer bezahlen!

Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály.

13 Denn hast du nicht meine Seele vom Tode errettet, meine Füße vom Gleiten, damit ich vor Gottes Angesicht wandle im Lichte des Lebens?

Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých.