Psalm 50
1 Ein Psalm Asaphs: Der HERR, der starke Gott, hat geredet und ruft der Welt zu vom Aufgang der Sonne bis zu ihrem Niedergang.
Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
2 Aus Zion, der Schönheit Vollendung, bricht Gottes Glanz hervor.
Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
3 Unser Gott kommt und schweigt nicht; verzehrendes Feuer ist vor ihm, und es stürmt gewaltig um ihn her.
Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
4 Er ruft den Himmel droben und die Erde zum Gericht seines Volkes herbei.
Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
5 Versammelt mir meine Frommen, die einen Bund mit mir gemacht haben über dem Opfer.
Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
6 Da verkündigten die Himmel seine Gerechtigkeit, daß Gott selbst Richter ist. (Pause)
I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. (Sélah)
7 Höre, mein Volk, so will ich reden; Israel, ich lege gegen dich Zeugnis ab: Ich, Gott, bin dein Gott.
Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
8 Deiner Opfer halben will ich dich nicht strafen, sind doch deine Brandopfer stets vor mir.
Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
9 Ich will keinen Farren aus deinem Hause nehmen, noch Böcke aus deinen Ställen!
Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
10 Denn mein sind alle Tiere des Waldes, das Vieh auf den Bergen zu Tausenden.
Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
11 Ich kenne alle Vögel auf den Bergen, und was sich auf dem Felde regt, ist mir bekannt.
Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
12 Wenn mich hungerte, so würde ich es dir nicht sagen; denn mein ist der Erdkreis und was ihn erfüllt.
Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
13 Soll ich Ochsenfleisch essen oder Bocksblut trinken?
Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
14 Opfere Gott Dank und bezahle dem Höchsten deine Gelübde;
Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
15 und rufe mich an am Tage der Not, so will ich dich erretten, und du sollst mich ehren!
A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
16 Aber zum Gottlosen spricht Gott: Was zählst du meine Satzungen her und nimmst meinen Bund in deinen Mund,
Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
17 so du doch Zucht hassest und wirfst meine Worte hinter dich?
Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
18 Wenn du einen Dieb siehst, so befreundest du dich mit ihm und hast Gemeinschaft mit Ehebrechern;
Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
19 deinen Mund lässest du Böses reden, und deine Zunge flicht Betrug;
Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
20 du sitzest und redest wider deinen Bruder, deiner Mutter Sohn verleumdest du!
Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
21 Das hast du getan, und ich habe geschwiegen; da meintest du, ich sei gleich wie du; aber ich will dich strafen und es dir vor Augen stellen!
To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
22 Merket doch das, die ihr Gottes vergesset, daß ich nicht hinwegraffe und kein Erretter da sei!
Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
23 Wer Dank opfert, der ehrt mich, und wer den Weg bahnt, dem zeige ich Gottes Heil!
Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
