Psalm 22
1 Dem Vorsänger. Auf «Hindin der Morgenröte». Ein Psalm Davids. Mein Gott, mein Gott, warum hast du mich verlassen? Du bist weit entfernt davon, mir zu helfen, zu hören auf die Worte meiner Klage!
Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
2 Mein Gott, ich rufe bei Tage, und du antwortest nicht, und auch des Nachts habe ich keine Ruhe.
Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
3 Aber du, der Heilige, bleibst Israels Lobgesang!
Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
4 Auf dich haben unsre Väter vertraut, sie vertrauten auf dich, und du errettetest sie.
V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
5 Zu dir riefen sie und entkamen, auf dich vertrauten sie und wurden nicht zuschanden.
K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
6 Ich aber bin ein Wurm und kein Mensch, ein Spott der Leute und verachtet vom Volk.
Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
7 Alle, die mich sehen, spotten meiner; sie sperren das Maul auf und schütteln den Kopf:
Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
8 «Er klage es dem HERRN, der möge ihn befreien; der soll ihn retten, er gefällt ihm ja!»
Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
9 Ja, du warst meine Stütze von Mutterleib an, meine Zuversicht schon an meiner Mutter Brust.
Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
10 Auf dich war ich geworfen von Mutterschoß an, vom Leibe meiner Mutter her bist du mein Gott gewesen.
Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
11 Sei nicht fern von mir! Denn Not ist nahe, und kein Retter ist da.
Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
12 Es umringen mich große Stiere, mächtige Ochsen von Basan umzingeln mich;
Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
13 sie sperren ihr Maul gegen mich auf, wie ein reißender und brüllender Löwe.
Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
14 Ich bin ausgeschüttet wie Wasser, und alle meine Glieder sind ausgerenkt. Mein Herz ist geworden wie Wachs, zerschmolzen in meinem Innern.
Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
15 Meine Kraft ist vertrocknet wie eine Scherbe, und meine Zunge klebt an meinem Gaumen, und du legst mich in des Todes Staub.
Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
16 Denn Hunde umringen mich, eine Rotte von Übeltätern schließt mich ein; sie haben meine Hände und Füße durchgraben.
Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
17 Ich kann alle meine Gebeine zählen; sie schauen her und sehen mich schadenfroh an.
Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
18 Sie teilen meine Kleider unter sich und werfen das Los um mein Gewand!
Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
19 Du aber, o HERR, sei nicht fern; o meine Stärke, eile mir zu Hilfe!
Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
20 Errette meine Seele von dem Schwert, mich Einsamen von der Gewalt der Hunde!
Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
21 Errette mich aus dem Rachen des Löwen! Ja, von den Hörnern der Büffel hast du mich erhört!
Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
22 So will ich deinen Ruhm erzählen meinen Brüdern, inmitten der Gemeinde will ich dich preisen!
I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
23 Die ihr den HERRN fürchtet, lobet ihn! Ihr alle vom Samen Jakobs, ehret ihn; und scheue dich vor ihm, du ganzer Same Israels!
Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
24 Denn er hat nicht verachtet noch verabscheut das Elend des Armen und hat sein Angesicht nicht vor ihm verborgen, und da er zu ihm schrie, erhörte er ihn.
Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
25 Von dir handle mein Loblied in der großen Gemeinde; ich will meine Gelübde bezahlen vor denen, die ihn fürchten!
O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
26 Die Elenden sollen essen und satt werden; die den HERRN suchen, werden ihn preisen; euer Herz soll ewiglich leben!
Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
27 Es werden daran gedenken und sich zum HERRN bekehren alle Enden der Erde, und vor dir werden anbeten alle Geschlechter der Heiden.
Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
28 Denn das Königreich gehört dem HERRN, und er ist Herrscher über die Nationen.
Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
29 Es werden essen und anbeten alle Großen der Erde; vor ihm werden ihre Knie beugen alle, die in den Staub hinabfahren, und wer seine Seele nicht lebendig erhalten kann.
Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
30 Ein Same wird ihm dienen, wird dem HERRN als Geschlecht zugezählt werden.
Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
31 Sie werden kommen und seine Gerechtigkeit predigen dem Volk, das geboren wird, daß er es vollbracht hat.
Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
