Psalm 139
1 Dem Vorsänger. Ein Psalm Davids. HERR, du hast mich erforscht und kennst mich!
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
2 Ich sitze oder stehe, so weißt du es; du merkst meine Gedanken von ferne.
Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
3 Du beobachtest mich, ob ich gehe oder liege, und bist vertraut mit allen meinen Wegen;
Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
4 ja es ist kein Wort auf meiner Zunge, das du, HERR, nicht völlig wüßtest!
Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
5 Von hinten und von vorn hast du mich eingeschlossen und deine Hand auf mich gelegt.
Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
6 Diese Erkenntnis ist mir zu wunderbar, zu hoch, als daß ich sie fassen könnte!
Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
7 Wo soll ich hingehen vor deinem Geist, wo soll ich hinfliehen vor deinem Angesicht?
Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
8 Führe ich zum Himmel, so bist du da; bettete ich mir im Totenreich, siehe, so bist du auch da! (Sheol h7585)
Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
9 Nähme ich Flügel der Morgenröte und bliebe am äußersten Meer,
Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10 so würde auch daselbst deine Hand mich führen und deine Rechte mich halten!
I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
11 Spräche ich: «Finsternis möge mich überfallen und das Licht zur Nacht werden um mich her!»,
Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
12 so ist auch die Finsternis nicht finster für dich, und die Nacht leuchtet wie der Tag; Finsternis ist wie das Licht.
Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
13 Denn du hast meine Nieren geschaffen, du wobest mich in meiner Mutter Schoß.
Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
14 Ich danke dir, daß du mich wunderbar gemacht hast; wunderbar sind deine Werke, und meine Seele erkennt das wohl!
Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
15 Mein Gebein war dir nicht verhohlen, da ich im Verborgenen gemacht ward, gewirkt tief unten auf Erden.
Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
16 Deine Augen sahen mich, als ich noch unentwickelt war, und es waren alle Tage in dein Buch geschrieben, die noch werden sollten, als derselben noch keiner war.
Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
17 Und wie teuer sind mir, o Gott, deine Gedanken! Wie groß ist ihre Summe!
Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
18 Wollte ich sie zählen, so würde ihrer mehr sein als der Sand. Wenn ich erwache, so bin ich noch bei dir!
Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
19 Ach Gott, daß du den Gottlosen tötetest und die Blutgierigen von mir weichen müßten!
Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
20 Denn sie empören sich arglistig wider dich; deine Feinde erheben [ihre Hand] zur Lüge.
Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
21 Sollte ich nicht hassen, die dich, HERR, hassen, und keinen Abscheu empfinden vor deinen Widersachern?
Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
22 Ich hasse sie mit vollkommenem Haß, sie sind mir zu Feinden geworden.
Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
23 Erforsche mich, o Gott, und erkenne mein Herz; prüfe mich und erkenne, wie ich es meine;
Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
24 und siehe, ob ich auf bösem Wege bin, und leite mich auf ewigem Wege!
A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
