Psalm 109

1 Dem Vorsänger. Ein Psalm Davids. Gott, den ich rühme, schweige nicht!

Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.

2 Denn sie haben ihr gottloses und falsches Maul wider mich aufgetan; sie sagen mir Lügen ins Gesicht,

Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.

3 sie bieten gehässige Worte über mich herum und bekämpfen mich ohne Grund.

A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.

4 Dafür, daß ich sie liebe, sind sie mir feind; ich aber bete.

Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.

5 Sie beweisen mir Böses für Gutes und Haß für Liebe.

Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.

6 Bestelle einen Gesetzlosen über ihn, und ein Ankläger stehe zu seiner Rechten!

Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.

7 Wenn er gerichtet wird, so möge er schuldig gesprochen werden, und sein Gebet werde ihm zur Sünde!

Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.

8 Seiner Tage seien wenige, und sein Amt empfange ein anderer!

Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.

9 Seine Kinder sollen Waisen werden und sein Weib eine Witwe!

Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.

10 Seine Kinder müssen umherwanken und betteln, hilfesuchend aus ihren Ruinen hervorkommen!

Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.

11 Der Gläubiger nehme ihm alles weg, und Fremde sollen plündern, was er sich erworben.

Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.

12 Niemand gebe ihm Gnadenfrist, und keiner erbarme sich seiner Waisen!

Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.

13 Seine Nachkommenschaft falle der Ausrottung anheim, ihr Name erlösche im zweiten Geschlecht!

Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.

14 Seiner Väter Missetat müsse gedacht werden vor dem HERRN, und seiner Mutter Sünde werde nicht ausgetilgt!

Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.

15 Der HERR habe sie beständig vor Augen, daß ihr Gedächtnis von der Erde vertilgt werde,

Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,

16 weil er nicht daran dachte, Barmherzigkeit zu üben, sondern den Elenden und Armen verfolgte und den Niedergeschlagenen, um ihn in den Tod zu treiben.

Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.

17 Da er den Fluch liebte, so komme er über ihn; und da er den Segen nicht begehrte, so sei er fern von ihm!

Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.

18 Er zog den Fluch an wie sein Gewand; so dringe er in sein Inneres wie Wasser und wie Öl in seine Gebeine;

A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.

19 er sei ihm wie das Kleid, das er anzieht, und wie der Gurt, damit er sich ständig umgürtet!

Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.

20 Das sei der Lohn meiner Ankläger vonseiten des HERRN, derer, welche Arges wider meine Seele reden!

Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.

21 Du aber, o HERR, mein Herr, handle mit mir um deines Namens willen; denn deine Gnade ist gut; darum errette mich!

Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.

22 Denn ich bin elend und arm, und mein Herz ist verwundet in meiner Brust.

Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.

23 Wie ein Schatten, wenn er sich neigt, schleiche ich dahin; ich werde verscheucht wie eine Heuschrecke.

Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.

24 Meine Knie wanken vom Fasten, mein Fleisch magert gänzlich ab;

Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.

25 und ich bin ihnen zum Gespött geworden; wer mich sieht, schüttelt den Kopf.

Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.

26 Hilf mir, o HERR, mein Gott! Rette mich nach deiner Gnade,

Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,

27 so wird man erkennen, daß dies deine Hand ist, daß du, HERR, solches getan hast.

Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.

28 Fluchen sie, so segne du; setzen sie sich wider mich, so müssen sie zuschanden werden; aber dein Knecht müsse sich freuen.

Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.

29 Meine Ankläger müssen Schmach anziehen und in ihre Schande sich hüllen wie in einen Mantel.

Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.

30 Ich will den HERRN laut preisen mit meinem Munde und inmitten vieler ihn rühmen,

Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,

31 weil er dem Armen zur Seite steht, ihn zu retten von denen, die ihn verurteilen.

Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.