Psalm 102
1 Ein Gebet des Elenden, wenn er schmachtet und seine Klage vor dem HERRN ausschüttet. O HERR, höre mein Gebet, und mein Schreien komme vor dich!
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2 Verbirg dein Angesicht nicht vor mir am Tage meiner Not; neige dein Ohr zu mir; am Tage, da ich dich anrufe, erhöre mich eilends!
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3 Denn meine Tage sind in Rauch aufgegangen, und meine Gebeine glühen wie ein Ofen.
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4 Mein Herz ist geschlagen und verdorrt wie Gras; denn ich habe vergessen, mein Brot zu essen.
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
5 Vor lauter Seufzen kleben meine Knochen an meinem Fleisch.
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6 Ich gleiche einer Rohrdommel in der Wüste, bin wie ein Käuzlein in den Ruinen;
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
7 ich wache und bin wie ein einsamer Vogel auf dem Dach.
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8 Täglich schmähen mich meine Feinde, und die wider mich toben, schwören bei mir;
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
9 denn ich esse Asche wie Brot und mische meinen Trank mit Tränen
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10 wegen deines Grimms und deines Zorns, daß du mich aufgehoben und hingeschleudert hast.
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11 Meine Tage sind wie ein langgestreckter Schatten, und ich verdorre wie Gras.
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12 Aber du, o HERR, bleibst ewig und dein Gedächtnis von einem Geschlecht zum andern.
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13 Du wollest dich aufmachen und dich über Zion erbarmen; denn es ist Zeit, daß du ihr gnädig seiest, die Stunde ist gekommen!
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14 Denn deine Knechte lieben Zions Steine und trauern über ihren Schutt.
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15 Dann werden die Heiden den Namen des HERRN fürchten und alle Könige auf Erden deine Herrlichkeit,
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16 wenn der HERR Zion gebaut hat und erschienen ist in seiner Herrlichkeit,
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17 wenn er sich zum Gebet der Heimatlosen gewendet und ihr Gebet nicht verachtet hat.
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18 Das wird man aufschreiben für das spätere Geschlecht, und das Volk, das geschaffen werden soll, wird den HERRN loben,
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19 daß er herabgeschaut hat von der Höhe seines Heiligtums, daß der HERR vom Himmel zur Erde geblickt hat,
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
20 zu hören das Seufzen der Gefangenen und loszumachen die Kinder des Todes;
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21 auf daß sie den Namen des HERRN preisen zu Zion und sein Lob in Jerusalem,
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22 wenn die Völker sich versammeln allzumal und die Königreiche, dem HERRN zu dienen.
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
23 Er hat auf dem Wege meine Kraft gebeugt, meine Tage verkürzt.
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24 Ich spreche: Mein Gott, nimm mich nicht weg in der Hälfte meiner Tage! Deine Jahre währen für und für.
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25 Du hast vormals die Erde gegründet, und die Himmel sind deiner Hände Werk.
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26 Sie werden vergehen, du aber bleibst; sie alle werden wie ein Kleid veralten, wie ein Gewand wirst du sie wechseln, und sie werden verschwinden.
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27 Du aber bleibst, der du bist, und deine Jahre nehmen kein Ende!
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
28 Die Kinder deiner Knechte werden bleiben, und ihr Same wird vor dir bestehen.
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
