Sprueche 1
1 Sprüche Salomos, des Sohnes Davids, des Königs von Israel,
Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
2 daß man Weisheit und Zucht erlerne und verständige Reden verstehe,
Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
3 daß man Gedankenzucht erlange, Rechtssinn, Urteilskraft und Aufrichtigkeit;
K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
4 damit den Einfältigen Klugheit, den Jünglingen Erkenntnis und Besonnenheit verliehen werde.
Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
5 Wer weise ist, hört darauf und vermehrt seine Kenntnisse, und wer verständig ist, eignet sich Fertigkeiten an,
Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
6 damit er Sprichwörter und bildliche Rede verstehe, die Worte der Weisen und ihre Rätsel.
K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
7 Die Furcht des HERRN ist der Anfang der Erkenntnis; nur Toren verachten Weisheit und Zucht!
Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
8 Höre, mein Sohn, die Unterweisung deines Vaters und verwirf nicht die Lehre deiner Mutter!
Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
9 Denn sie sind ein schöner Kranz für dein Haupt und ein Geschmeide um deinen Hals.
Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
10 Mein Sohn, wenn dich Sünder überreden wollen, so willige nicht ein,
Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
11 wenn sie sagen: «Komm mit uns, wir wollen auf Blut lauern, wir wollen dem Unschuldigen ohne Ursache nachstellen;
Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
12 wir wollen sie verschlingen wie der Scheol die Lebendigen, als sänken sie unversehens ins Grab! (Sheol h7585)
Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy; (Sheol h7585)
13 Wir wollen allerlei kostbares Gut gewinnen und unsre Häuser füllen mit Raub;
Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
14 schließe dich uns auf gut Glück an, wir wollen gemeinsame Kasse führen!»
Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
15 Mein Sohn, geh nicht mit ihnen auf dem Wege, halte deinen Fuß zurück von ihrem Pfad!
Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
16 Denn ihre Füße laufen zum Bösen und eilen Blut zu vergießen.
Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
17 Denn vergeblich wird das Netz ausgespannt vor den Augen aller Vögel;
Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
18 sie aber lauern auf ihr eigenes Blut und stellen ihrem eigenen Leben nach.
Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
19 Dies ist das Schicksal aller, die nach [ungerechtem] Gewinn trachten: er kostet seinen Besitzern die Seele!
Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
20 Die Weisheit ruft draußen laut, öffentlich läßt sie ihre Stimme hören;
Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
21 im ärgsten Straßenlärm schreit sie, an den Pforten der Stadttore hält sie ihre Reden:
V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
22 Wie lange wollt ihr Einfältigen die Einfalt lieben und ihr Spötter Lust am Spotten haben und ihr Toren Erkenntnis hassen?
Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
23 Kehret um zu meiner Zurechtweisung! Siehe, ich will euch meinen Geist sprudeln lassen, euch meine Worte kundtun!
Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
24 Darum, weil ich rufe und ihr mich abweiset, weil ich meine Hand ausstrecke und niemand darauf achtet,
Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
25 weil ihr vielmehr allen meinen Rat verwerfet und meine Zurechtweisung nicht begehret,
Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
26 so werde auch ich eures Unglücks lachen und euer spotten,
Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
27 wenn das, was ihr fürchtet, wie ein Wetter über euch kommt und euer Schicksal euch wie ein Wirbelsturm überraschen wird, wenn euch Angst und Not überfällt.
Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
28 Dann werden sie mich anrufen, aber ich werde nicht antworten; sie werden mich eifrig suchen und nicht finden,
Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
29 darum, daß sie die Erkenntnis gehaßt und die Furcht des HERRN nicht erwählt haben,
Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
30 daß sie meinen Rat nicht begehrt und alle meine Zurechtweisung verschmäht haben.
Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
31 Darum sollen sie von der Frucht ihres eigenen Weges essen und von ihren eigenen Ratschlägen genug bekommen!
Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
32 Denn ihre Verirrung bringt die Einfältigen um, und ihre Sorglosigkeit stürzt die Toren ins Verderben.
Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
33 Wer aber mir gehorcht, wird sicher wohnen und kein Unheil fürchten müssen.
Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.
