Sprueche 26
1 Wie der Schnee zum Sommer und der Regen zur Ernte, so wenig paßt Ehre für den Narren.
Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.
2 Wie ein Sperling davonflattert und eine Schwalbe wegfliegt, so ein unverdienter Fluch: er trifft nicht ein.
Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.
3 Dem Pferd eine Geißel, dem Esel ein Zaum und dem Narren eine Rute auf den Rücken!
Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.
4 Antworte dem Narren nicht nach seiner Narrheit, damit du ihm nicht gleichest;
Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.
5 antworte aber dem Narren nach seiner Narrheit, damit er sich nicht weise dünke.
Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.
6 Es haut sich die Füße ab und muß Ärger schlucken, wer seine Sachen durch einen Narren besorgen läßt.
Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.
7 Schwach wie die Beine des Lahmen, so ist ein [weiser] Spruch im Munde des Toren.
Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.
8 Wie wenn man einen Stein in der Schleuder festbindet, so ist's, wenn man einem Toren Ehre erweist.
Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.
9 Ein Dorn geriet in die Hand eines Trunkenen und ein Spruch in den Mund der Toren!
Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.
10 Ein Händelsüchtiger verletzt alle und nimmt Toren und Landstreicher in seinen Sold.
Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.
11 Wie ein Hund, der zu seinem Gespei zurückkehrt, so ist ein Narr, der seine Dummheit wiederholt.
Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.
12 Siehst du einen Mann, der sich selbst weise dünkt, so kannst du für einen Toren mehr Hoffnung haben als für ihn!
Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.
13 Der Faule spricht: «Es ist ein Löwe draußen, ein Leu ist mitten auf der Straße!»
Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.
14 Die Tür dreht sich in der Angel und der Faule in seinem Bett.
Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.
15 Der Faule steckt seine Hand in die Schüssel; er bringt sie kaum mehr zum Mund zurück!
Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.
16 Ein Fauler dünkt sich weiser als sieben, die verständige Antworten geben.
Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.
17 Es packt einen vorüberlaufenden Hund bei den Ohren, wer sich in einen Streit mischt, der ihn nichts angeht.
Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.
18 Wie ein Wahnsinniger, der feurige und todbringende Pfeile abschießt,
Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,
19 so ist ein Mensch, der seinen Nächsten betrügt und dann spricht: «Ich habe nur gescherzt!»
Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?
20 Wo kein Holz mehr ist, erlischt das Feuer; und wenn der Verleumder fort ist, so hört der Hader auf.
Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.
21 Zur Glut braucht es Kohlen und zum Feuer Holz, und um Streit anzufangen, einen zänkischen Mann.
Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.
22 Die Worte des Verleumders sind wie Leckerbissen; sie dringen ins Innerste des Leibes.
Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
23 Silberschaum über Scherben gezogen, also sind feurige Lippen und ein böses Herz.
Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.
24 Mit seinen Lippen verstellt sich der Hasser, und in seinem Herzen nimmt er sich Betrügereien vor.
Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.
25 Wenn er schöne Worte macht, so traue ihm nicht; denn es sind sieben Greuel in seinem Herzen.
Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.
26 Hüllt sich der Haß in Täuschung, so wird seine Bosheit doch offenbar in der Gemeinde.
Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.
27 Wer [andern] eine Grube gräbt, fällt selbst hinein; und wer einen Stein wälzt, zu dem kehrt er zurück.
Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.
28 Eine Lügenzunge haßt die von ihr Zermalmten, und ein glattes Maul richtet Verderben an.
Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.
