Sprueche 14
1 Der Frauen Weisheit baut ihr Haus, die Torheit reißt es ein mit eigenen Händen.
Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.
2 Wer in seiner Redlichkeit wandelt, fürchtet den HERRN; wer aber verkehrte Wege geht, verachtet ihn.
Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.
3 Im Munde des Narren ist eine Rute für [seinen] Hochmut, aber die Weisen behüten ihre Lippen.
V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.
4 Wo keine Rinder sind, da bleibt die Krippe rein; die Kraft des Ochsen aber verschafft großen Gewinn.
Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.
5 Ein treuer Zeuge lügt nicht; aber ein falscher Zeuge lügt, so viel er kann.
Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.
6 Sucht ein Spötter Weisheit, so findet er keine; der Verständige aber begreift leicht.
Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.
7 Gehe weg von dem dummen Menschen! Du hörst doch nichts Gescheites von ihm.
Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.
8 Die Weisheit läßt den Klugen merken, welchen Weg er gehen soll; aber die Torheit der Narren betrügt sie selbst.
Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.
9 Der Toren spottet das Schuldopfer; unter den Redlichen aber herrscht gutes Einvernehmen.
Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.
10 Das Herz kennt seinen eigenen Kummer, und in seine Freude soll sich kein Fremder mischen!
Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.
11 Das Haus der Gottlosen wird zerstört; aber die Hütte der Redlichen wird aufblühen.
Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.
12 Es gibt einen Weg, der dem Menschen richtig scheint; aber sein Ende ist der Weg zum Tod.
Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.
13 Auch beim Lachen kann das Herz Kummer empfinden, und die Freude kann enden in Traurigkeit.
Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.
14 Ein abtrünniges Herz bekommt genug von seinen eigenen Wegen und ebenso ein guter Mensch von seinem Tun.
Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.
15 Der Einfältige glaubt jedem Geschwätz; aber der Kluge gibt auf seine Schritte acht.
Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.
16 Der Weise ist vorsichtig und weicht vom Bösen; aber der Tor ist übermütig und sorglos.
Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.
17 Ein Ungeduldiger macht Dummheiten, und ein boshafter Mensch macht sich verhaßt.
Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.
18 Dummheit ist das Erbteil der Einfältigen, Erfahrung die Krone der Klugen.
Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.
19 Die Bösen müssen sich bücken vor den Guten und die Gottlosen bei den Toren der Gerechten.
Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.
20 Ein Armer wird sogar von seinem Nächsten gehaßt; ein Reicher aber hat viele Liebhaber.
Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.
21 Seinen Nächsten verachten ist Sünde, aber wohl dem, der sich des Elenden erbarmt!
Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.
22 Werden nicht irre gehen, die Böses schmieden? Gnade aber und Wahrheit widerfahre dem, der gute Absichten hat!
Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.
23 Wo man sich alle Mühe gibt, da ist Überfluß; aber wo man nur Worte macht, da herrscht Mangel.
Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.
24 Reichtum ist der Weisen Krone; aber die Narren haben nichts als Dummheit.
Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.
25 Ein treuer Zeuge rettet Seelen; ein Lügner aber ist ein Betrüger.
Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.
26 In der Furcht des HERRN liegt starkes Vertrauen; Er wird auch den Kindern eine Zuflucht sein.
V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.
27 Die Furcht des HERRN ist eine Quelle des Lebens; man meidet durch sie die Stricke des Todes.
Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
28 In der Menge des Volkes besteht des Königs Schmuck; aber das Schwinden der Bevölkerung ist des Fürsten Untergang.
Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.
29 Der Langmütige hat viel Verstand, der Jähzornige aber begeht große Torheiten.
Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu, ale náhlý pronáší bláznovství.
30 Ein gelassenes Herz ist des Leibes Leben; aber Eifersucht ist Knochenfraß.
Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.
31 Wer den Schwachen unterdrückt, beschimpft seinen Schöpfer; wer Ihn aber ehren will, erbarmt sich des Armen.
Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.
32 Der Gottlose wird durch seine Bosheit gestürzt; der Gerechte aber ist auch im Tode getrost.
Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.
33 Die Weisheit wohnt im Herzen des Verständigen, sie bezeugt sich auch am Gewissen der Toren.
V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.
34 Gerechtigkeit erhöht ein Volk; die Sünde aber ist der Völker Schande.
Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.
35 Ein König hat Wohlgefallen an einem verständigen Knechte; sein Zorn aber trifft einen Schändlichen.
Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.
