Klagelieder 5
1 Gedenke, HERR, was uns widerfahren ist! Schau her und siehe unsere Schmach!
Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
2 Unser Erbe ist den Fremden zugefallen, unsere Häuser den Ausländern.
Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
3 Wir sind Waisen geworden, vaterlos, unsere Mütter zu Witwen.
Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
4 Unser Wasser trinken wir um Geld, unser Holz kommt uns gegen Bezahlung zu.
Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
5 Unsere Verfolger sind uns beständig auf dem Hals; werden wir müde, so gönnt man uns keine Ruhe.
Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
6 Wir haben Ägypten die Hand gereicht und Assur, um genug Brot zu erhalten.
Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
7 Unsere Väter, die gesündigt haben, sind nicht mehr; wir müssen ihre Schuld tragen.
Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
8 Knechte herrschen über uns; niemand befreit uns aus ihrer Hand!
Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
9 Wir schaffen unsere Nahrung unter Lebensgefahr herbei, weil uns in der Wüste das Schwert bedroht.
S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
10 Unsere Haut ist schwarz wie ein Ofen, so versengt uns der Hunger.
Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
11 Frauen wurden in Zion vergewaltigt, Jungfrauen in den Städten Judas.
Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
12 Fürsten wurden durch ihre Hand gehängt, die Person der Alten hat man nicht geachtet.
Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
13 Jünglinge müssen Mühlsteine tragen und Knaben straucheln unter Bürden von Holz.
Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
14 Die Ältesten bleiben weg vom Tor, und die Jünglinge lassen ihr Saitenspiel.
Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
15 Die Freude unsres Herzens ist dahin, unser Reigen hat sich in Klage verwandelt.
Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16 Die Krone ist uns vom Haupte gefallen; wehe uns, daß wir gesündigt haben!
Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17 Darob ist unser Herz krank geworden, darum sind unsere Augen trübe:
Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18 weil der Berg Zion verwüstet ist; Füchse tummeln sich daselbst.
Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19 Du aber, o HERR, bleibst ewiglich, dein Thron besteht für und für!
Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20 Warum willst du uns für immer vergessen, uns verlassen auf Lebenszeit?
Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21 Bringe uns zu dir zurück, o HERR, so kehren wir um; laß es wieder werden wie vor alters!
Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
22 Oder hast du uns gänzlich verworfen, bist du allzusehr über uns erzürnt?
Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
