Klagelieder 3
1 Ich bin der Mann, der tief gebeugt worden ist durch die Rute seines Zorns.
Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
2 Mich hat er verjagt und in die Finsternis geführt und nicht ans Licht.
Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
3 Nur gegen mich kehrt er immer wieder den ganzen Tag seine Hand.
Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
4 Er hat mein Fleisch und meine Haut verschlungen und meine Knochen zermalmt.
Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
5 Er hat rings um mich her Gift und Drangsal aufgebaut.
Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
6 In dunkeln Höhlen läßt er mich wohnen wie längst Verstorbene.
Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
7 Er hat mich eingemauert, daß ich nicht herauskommen kann; mit ehernen Ketten hat er mich beschwert.
Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
8 Ob ich auch schreie und rufe, verstopft er doch die Ohren vor meinem Gebet.
A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
9 Quadersteine legt er mir in den Weg, krümmt meine Pfade.
Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
10 Er lauert mir auf wie ein Bär, wie ein Löwe im Dickicht.
Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
11 Er hat mich auf Abwege gebracht, ist über mich hergefallen und hat mich arg zugerichtet.
Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
12 Er hat seinen Bogen gespannt und mich dem Pfeile zum Ziel gesetzt.
Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
13 Er hat mir seines Köchers Söhne in die Nieren gejagt.
Postřelil ledví má střelami toulu svého.
14 Ich bin allem Volk zum Gelächter geworden, ihr Liedlein den ganzen Tag.
Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
15 Er hat mich mit Bitterkeit gesättigt, mit Wermut getränkt.
Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
16 Er ließ meine Zähne sich an Kies zerbeißen, er hat mich mit Asche bedeckt.
Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
17 Und du hast meine Seele aus dem Frieden verstoßen, daß ich des Glückes vergaß.
Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
18 Und ich sprach: Meine Lebenskraft ist dahin, meine Hoffnung auf den HERRN.
A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
19 Sei eingedenk meines Elends, meiner Verfolgung, des Wermuts und des Gifts!
A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
20 Beständig denkt meine Seele daran und ist tief gebeugt!
Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
21 Dieses aber will ich meinem Herzen vorhalten, darum will ich Hoffnung fassen:
A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
22 Gnadenbeweise des HERRN sind's, daß wir nicht gänzlich aufgerieben wurden, denn seine Barmherzigkeit ist nicht zu Ende;
Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
23 sie ist alle Morgen neu, und deine Treue ist groß!
Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
24 Der HERR ist mein Teil, spricht meine Seele; darum will ich auf ihn hoffen.
Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
25 Der HERR ist gütig gegen die, welche auf ihn hoffen, gegen die Seele, die nach ihm fragt.
Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
26 Gut ist's, schweigend zu warten auf das Heil des HERRN.
Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
27 Es ist einem Manne gut, in seiner Jugend das Joch zu tragen.
Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
28 Er sitze einsam und schweige, wenn man ihm eines auferlegt!
Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
29 Er stecke seinen Mund in den Staub; vielleicht ist noch Hoffnung vorhanden!
Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
30 Schlägt ihn jemand, so biete er ihm den Backen dar und lasse sich mit Schmach sättigen!
Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
31 Denn der Herr wird nicht ewig verstoßen;
Neboť nezamítá Pán na věčnost;
32 sondern wenn er betrübt hat, so erbarmt er sich auch nach der Größe seiner Gnade.
Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
33 Denn nicht aus Lust plagt und betrübt ER die Menschenkinder.
Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
34 Wenn alle Gefangenen eines Landes mit Füßen getreten,
Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
35 wenn das Recht eines Mannes vor dem Angesicht des Höchsten gebeugt,
Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
36 die Rechtssache eines Menschen verdreht wird, sollte der Herr es nicht beachten?
Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
37 Wer hat je etwas gesagt und es ist geschehen, ohne daß der Herr es befahl?
Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
38 Geht nicht aus dem Munde des Höchsten das Böse und das Gute hervor?
Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
39 Was beklagt sich der Mensch? Es hätte sich wahrlich jeder über seine Sünde zu beklagen!
Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
40 Lasset uns unsere Wege erforschen und durchsuchen und zum HERRN zurückkehren!
Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
41 Lasset uns unsere Herzen samt den Händen zu Gott im Himmel erheben!
Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
42 Wir sind abtrünnig und widerspenstig gewesen; das hast du nicht vergeben;
Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
43 du hast dich im Zorn verborgen und uns verfolgt; du hast uns ohne Gnade erwürgt;
Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
44 du hast dich in eine Wolke gehüllt, daß kein Gebet hindurchdrang;
Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
45 du hast uns zu Kot und Abscheu gemacht unter den Völkern!
Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
46 Alle unsere Feinde haben ihr Maul gegen uns aufgesperrt.
Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
47 Grauen und Grube wurden uns beschieden, Verwüstung und Untergang.
Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
48 Es rinnen Wasserbäche aus meinen Augen wegen des Untergangs der Tochter meines Volkes.
Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
49 Mein Auge tränt unaufhörlich; denn da ist keine Ruhe,
Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
50 bis der HERR vom Himmel herabschauen und dareinsehen wird.
Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
51 Was ich sehen muß, tut meiner Seele weh ob aller Töchter meiner Stadt.
Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
52 Die mich ohne Ursache hassen, stellten mir heftig nach wie einem Vogel;
Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
53 sie wollten mich in der Grube ums Leben bringen und warfen Steine auf mich.
Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
54 Die Wasser gingen über mein Haupt; ich sagte: Ich bin verloren!
Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
55 Aber ich rief, HERR, deinen Namen an, tief unten aus der Grube.
Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
56 Du hörtest meine Stimme: «Verschließe dein Ohr nicht vor meinem Seufzen, vor meinem Hilferuf!»
Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
57 Du nahtest dich mir des Tages, als ich dich anrief, du sprachest: Fürchte dich nicht!
V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
58 Du führtest, o Herr, die Sache meiner Seele, du rettetest mir das Leben!
Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
59 Du hast, o HERR, meine Unterdrückung gesehen; schaffe du mir Recht!
Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
60 Du hast all ihre Rachgier gesehen, alle ihre Anschläge wider mich;
Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
61 du hast, o HERR, ihr Schmähen gehört, alle ihre Pläne gegen mich,
Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
62 die Reden meiner Widersacher und ihr beständiges Murmeln über mich.
Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
63 Siehe doch: ob sie niedersitzen oder aufstehen, so bin ich ihr Spottlied.
Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
64 Vergilt ihnen, o HERR, nach dem Werk ihrer Hände!
Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
65 Gib ihnen Verstockung ins Herz, dein Fluch komme über sie!
Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
66 Verfolge sie in deinem Zorn und vertilge sie unter dem Himmel des HERRN hinweg!
Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
