< Job 9 >

1 Da antwortete Hiob und sprach:
Odpověděv pak Job, řekl:
2 Wahrhaftig, ich weiß, daß dem so ist; und wie kann der schwache Mensch rechten mit dem starken Gott!
I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3 Wollte er mit Ihm rechten, so könnte er Ihm auf tausend nicht eins beantworten.
A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4 Er ist weisen Herzens und von ungebrochener Kraft; wer hat ihm je getrotzt und es durchgesetzt?
Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5 Er verrückt Berge, und man merkt es nicht, daß er sie in seinem Zorn umgekehrt hat.
On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6 Er bewegt die Erde von ihrem Ort, daß ihre Säulen zittern.
On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7 Er gebietet der Sonne, so geht sie nicht auf; er legt die Sterne unter Siegel.
On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8 Er allein spannt den Himmel aus und tritt auf Meereswogen daher.
On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9 Er macht den Bären, den Orion und das Siebengestirn, samt den Kammern des Südens.
On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10 Er tut große Dinge, die unerforschlich sind, Wunder ohne Zahl.
On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11 Siehe, er geht an mir vorüber, und ich sehe ihn nicht; er fährt vorbei, und ich gewahre ihn nicht.
Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12 Er rafft dahin, wer hindert ihn? Wer ruft ihm zu: Was machst du da?
Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13 Gott unterdrückt nicht seinen Zorn; Rahabs Helfer beugen sich unter ihn.
Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14 Wie sollte ich ihm denn antworten und Worte finden, um mit ihm zu reden?
Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15 Auch wenn ich im Recht wäre, dürfte ich ihm nicht entgegnen; ich müßte meinen Richter um Gnade anflehen.
Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16 Wenn ich rufe, wird er mir antworten? Ich glaube nicht, daß er meine Stimme hört;
Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17 denn im Sturm hat er mich zerschlagen und mir ohne Ursache viele Wunden zugefügt.
Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18 Er läßt mich nicht einmal Atem holen, sondern sättigt mich mit Bitterkeit.
Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19 Kommt's auf die Kraft an, siehe, so ist er stark; wenn aber aufs Recht, wer ladet mich dann vor?
Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20 Wenn ich schon im Recht bin, so wird mich doch mein Mund verdammen, und bin ich auch unschuldig, so kommt es doch verkehrt heraus.
Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21 Ich bin unschuldig, bin unbesorgt um meine Seele; ich verachte das Leben!
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22 Darum sage ich: Es ist einerlei; Fromme und Gottlose bringt er gleicherweise um!
Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23 Wenn die Geißel plötzlich tötet, so lacht er der Prüfung der Unschuldigen.
Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24 Die Erde ist in die Gewalt des Frevlers gegeben; das Angesicht ihrer Richter verhüllt er; wenn nicht er, wer tut es denn?
Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25 Meine Tage eilen schneller dahin als ein Läufer; sie sind entflohen und haben nichts Gutes gesehen;
Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26 sie sind vorbeigefahren wie Rohrschiffe, wie ein Adler, der sich auf Beute stürzt.
Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27 Wenn ich denke: Ich will meiner Klage vergessen, meine Miene ändern und heiter dreinschauen,
Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28 so muß ich meine vielen Schmerzen fürchten; denn ich weiß, daß du mich nicht lossprechen wirst!
Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29 Soll ich denn schuldig sein, was mühe ich mich vergeblich ab?
Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30 Wüsche ich mich auch mit Schnee und reinigte meine Hände mit Lauge,
Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31 so würdest du mich doch in die Grube tauchen, daß ich meine Kleider nicht mehr anziehen dürfte!
Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32 Denn er ist nicht ein Mann wie ich, daß ich ihm antworten könnte, daß wir miteinander vor Gericht gingen;
Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33 es ist auch kein Schiedsrichter zwischen uns, der seine Hand auf uns beide legen könnte.
Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34 Er nehme aber seine Rute von mir, und sein Schrecken überfalle mich nicht,
Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35 so will ich reden und ihn nicht fürchten; denn nicht also steht es in mir selbst.
Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.

< Job 9 >