Job 5
1 Rufe doch! Ist einer, der dir antwortet? Und an welchen von den Heiligen willst du dich wenden?
Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?
2 Denn den Toren erwürgt der Zorn, und den Einfältigen tötet der Eifer.
Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.
3 Ich selbst habe einen Toren gesehen, der Wurzel schlug; sobald ich aber sein Gehöft verfluchte,
Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:
4 waren seine Söhne vom Glück verlassen und wurden unterdrückt im Tore, und niemand rettete sie;
Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.
5 seine Ernte fraß der Hungrige und nahm sie ihm aus den Dornen heraus, und sein Vermögen schnappten die Habgierigen weg.
Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.
6 Denn Unglück wächst nicht aus dem Staub hervor, und Unheil sproßt nicht aus der Erde;
Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.
7 sondern der Mensch ist zum Unglück geboren, wie die Funken aufwärts fliegen.
Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.
8 Aber doch würde ich Gott suchen und meine Rede an ihn richten,
Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,
9 der große, unerforschliche Dinge tut, Wunder ohne Zahl:
Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,
10 Er gießt Regen auf die Erde und sendet Wasser über die Fluren;
Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,
11 er erhöht die Niedrigen und die Leidtragenden erlangen das Heil;
Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,
12 er vereitelt die Anschläge der Listigen, daß ihre Hand nicht helfen kann;
Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,
13 er fängt die Weisen in ihrer Klugheit, und der Verschmitzten Rat überstürzt sich selbst;
Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.
14 bei Tage stoßen sie an wie im Dunkel und tappen zu Mittag wie in der Nacht.
Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.
15 Aber den Armen errettet er vom Schwert und aus ihrem Maul und den Bedürftigen aus der Hand des Starken,
Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.
16 daß der Geringe Hoffnung faßt und die Frechheit ihr Maul verschließt.
Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.
17 Siehe, wohl dem Menschen, den Gott straft! Darum verwirf die Züchtigung des Allmächtigen nicht!
Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.
18 Denn er verwundet und verbindet, er zerschlägt und seine Hand heilt.
Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.
19 In sechs Trübsalen wird er dich erretten, und in sieben wird dich kein Leid berühren:
Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.
20 In Hungersnot wird er dich vom Tode erlösen und im Kriege von dem Schwert;
V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.
21 vor der Geißel der Zunge wirst du geborgen sein und wirst Gewalttätigkeit nicht fürchten, wenn sie kommt;
Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.
22 der Verwüstung und Dürre wirst du lachen und vor den wilden Tieren nicht erschrecken;
Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.
23 denn mit den Steinen des Feldes stehst du im Bunde, und die Tiere des Feldes halten Frieden mit dir.
Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.
24 Du wirst erfahren, daß dein Zelt sicher ist, und untersuchst du deine Wohnung, so fehlt dir nichts.
A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.
25 Du wirst erfahren, daß dein Same zahlreich wird und deine Sprößlinge wie das Gras auf Erden.
Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.
26 Du wirst in gutem Alter begraben werden, wie man Garben einbringt zu ihrer Zeit.
Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.
27 Siehe, das haben wir erforscht, so ist es; vernimm es und merke es dir wohl!
Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.
