Job 41
1 Ziehst du das Krokodil mit der Angel heraus, legst du ihm einen Zaum ins Maul?
Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
2 Kannst du einen Ring an seine Nase legen und einen Haken durch seine Kinnbacken stoßen?
Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
3 Wird es dich lange bitten oder dir Zärtlichkeiten sagen?
Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
4 Wird es einen Bund mit dir schließen, daß du es zum ewigen Knechte machest?
Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
5 Kannst du mit ihm spielen wie mit einem Vögelein, oder es anbinden für deine Mädchen?
Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
6 Verkaufen es die Genossen untereinander, oder teilen es die Händler unter sich?
Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
7 Kannst du seine Haut mit Pfeilen spicken und mit Fischerhaken seinen Kopf?
Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
8 Lege deine Hand daran. Du wirst des Kampfes nicht vergessen, wirst es nicht zum zweitenmal tun!
Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
9 Siehe, die Hoffnung auf dasselbe wird getäuscht; fällt man nicht schon bei seinem Anblick dahin?
Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
10 Niemand ist so kühn, daß er es reizen möchte; wer kann aber vor Mir bestehen?
Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
11 Wer ist mir zuvorgekommen, daß ich es ihm vergelte? Unter dem ganzen Himmel ist alles mein!
Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
12 Ich will von seinen Gliedern nicht schweigen, sondern reden von seiner großen und schönen Gestalt.
Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
13 Wer entblößt es von seinem Schuppenpanzer und greift ihm in sein doppeltes Gebiß?
Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
14 Wer öffnet die Türen seines Rachens? Seine Zähne verbreiten Schrecken.
Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
15 Prächtig sind seine starken Schilder, fest zusammengeschlossen und versiegelt;
Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
16 einer fügt sich an den andern, daß kein Luftzug dazwischen kommt;
Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
17 sie hängen fest zusammen, sind geschlossen und trennen sich nicht.
Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
18 Sein Niesen strahlt wie Licht, und seine Augen sind wie die Wimpern der Morgenröte.
Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
19 Aus seinem Rachen schießen Fackeln, Feuerfunken entsprühen ihm.
Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
20 Dampf geht auf von seinen Nüstern, und der Sumpf wird wie ein siedender Topf.
Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
21 Sein Atem facht Kohlen an, eine Flamme schießt aus seinem Munde.
Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
22 Stärke wohnt auf seinem Nacken und Schrecken zieht vor ihm her.
V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
23 Die Wampen seines Fleisches sitzen fest wie angegossen und bewegen sich nicht.
Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
24 Sein Herz ist hart wie Stein und so fest wie der untere Mühlstein.
Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
25 Die Helden erbeben, wenn es auffährt; vor Zittern geht ihr Bogen fehl.
Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
26 Greift man es mit dem Schwerte an, so haftet dieses nicht, kein Speer, kein Wurfspieß und kein Pfeil.
Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
27 Es achtet Eisen für einen Strohhalm, und Erz für faules Holz.
Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
28 Kein Pfeil vermag es in die Flucht zu schlagen, und Schleudersteine fallen wie Spreu von ihm ab.
Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
29 Es achtet die Keule für einen Halm und verlacht das Sausen der Spieße.
Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
30 Unter ihm sind spitze Scherben, es zieht wie ein Dreschschlitten über den Schlamm dahin.
Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
31 Es macht die Tiefe sieden wie einen Kessel, macht das Meer zu einem Salbentopf.
Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
32 Hinter ihm her leuchtet der Pfad, es macht die Flut den Silberhaaren gleich.
Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
33 Auf Erden ist nicht seinesgleichen; es ist gemacht, um ohne Furcht zu sein.
Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
34 Es schaut alle Hohen [furchtlos] an, es ist ein König über alle Stolzen.
Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
