Job 39
1 Kennst du die Zeit, da die Steinböcke gebären, oder hast du beobachtet, wann die Hindinnen werfen?
Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
2 Zählst du die Monde, die sie erfüllen sollen, und weißt du die Zeit ihres Gebärens?
Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
3 Sie legen sich nieder, werfen ihre Jungen und sind ihrer Wehen los.
Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
4 Ihre Jungen erstarken, wachsen im Freien auf, verlassen sie und kommen nicht mehr zurück.
Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
5 Wer hat den Wildesel frei laufen lassen, und wer hat die Bande des Wildlings aufgelöst,
Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
6 dem ich die Steppe zur Wohnung angewiesen habe, das salzige Land zum Aufenthalt?
Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
7 Er lacht der lärmenden Stadt, und das Geschrei des Treibers hört er nicht;
Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
8 er ersieht die Berge zu seiner Weide und läuft allen grünen Kräutern nach.
To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
9 Wird der Büffel willig sein, dir zu dienen? Bleibt er an deiner Krippe über Nacht?
Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10 Kannst du den Büffel mit einem Stricke binden, daß er dir Furchen mache oder hinter dir her den Talgrund egge?
Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
11 Vertraust du ihm wegen seiner großen Kraft und überlässest du ihm deine Arbeit?
Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
12 Rechnest du auf ihn, daß er dir deine Ernte einbringe oder deine Tenne fülle?
Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
13 Die Straußin schwingt fröhlich ihre Flügel; sind es aber fromme Schwingen und Federn?
Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
14 Nein, sie überläßt ihre Eier der Erde und läßt sie im Sande ausbrüten.
A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
15 Sie vergißt, daß ein Fuß sie zertreten und ein wildes Tier sie verderben kann.
Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16 Sie ist hart gegen ihre Jungen, als gehörten sie ihr nicht; es macht ihr keinen Kummer, wenn sie sich umsonst abgemüht hat;
Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
17 denn Gott hat ihr die Weisheit versagt und ihr keinen Verstand zugeteilt.
Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
18 Zur Zeit, da sie ihre Flügel in die Höhe schlägt, verlacht sie Roß und Reiter.
Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19 Hast du dem Roß Stärke verliehen und seinen Hals mit der flatternden Mähne umhüllt?
Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
20 Lehrst du es springen wie eine Heuschrecke, daß sein stolzes Schnauben furchtbar klingt?
Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
21 Es scharrt den Boden, freut sich seiner Stärke und läuft den Waffen entgegen;
Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
22 es lacht der Furcht, ist unverzagt und weicht vor dem Schwerte nicht zurück;
Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
23 über ihm klirrt der Köcher, blitzen Speer und Wurfspieß.
Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
24 Es scharrt den Boden mit Ungestüm und bleibt nicht stehen, wenn die Posaune ertönt;
S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
25 sobald die Posaune erklingt, spricht es: Hui! Von ferne wittert es die Schlacht, die Donnerstimme der Führer und das Feldgeschrei.
Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
26 Macht es dein Verstand, daß der Habicht fliegt und seine Flügel gen Süden ausbreitet?
Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
27 Schwingt sich auf dein Geheiß der Adler empor und legt sein Nest in der Höhe an?
Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
28 Er wohnt in Felsspalten und horstet auf Klippen und Bergesspitzen.
Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
29 Von dort aus erspäht er sich Beute, seine Augen schweifen weit umher;
Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
30 seine Jungen schlürfen Blut, und wo ein Aas ist, da ist er.
Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
