Job 36
1 Und Elihu fuhr fort und sprach:
Zatím přidal Elihu, a řekl:
2 Gedulde dich noch ein wenig, so will ich dich lehren, ich habe noch mehr zu reden für Gott.
Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
3 Ich will mein Wissen weither holen und meinem Schöpfer Gerechtigkeit widerfahren lassen!
Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
4 Denn wahrlich, meine Reden sind keine Lügen, du hast es mit einem ganz Verständigen zu tun!
V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
5 Siehe, Gott ist mächtig, doch verachtet er niemand; groß ist die Kraft seines Herzens.
Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
6 Den Gottlosen läßt er nicht leben, aber den Elenden schafft er Recht.
Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
7 Er wendet seine Augen nicht ab von den Gerechten und setzt sie auf ewig mit Königen auf den Thron, damit sie herrschen.
Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
8 Sind sie aber in Fesseln gebunden, in Banden des Elends gefangen,
Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
9 so hält er ihnen ihre Taten und ihre Übertretungen vor; denn sie haben sich überhoben;
Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
10 er öffnet ihr Ohr der Bestrafung und befiehlt ihnen, sich von der Bosheit abzukehren.
A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
11 Wenn sie dann gehorchen und sich unterwerfen, so werden sie ihre Tage in Glück und ihre Jahre in Wohlfahrt beendigen.
Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
12 Gehorchen sie aber nicht, so kommen sie um durchs Schwert und sterben dahin in ihrem Unverstand.
Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
13 Denn die, welche ruchlosen Herzens sind, widersetzen sich; sie flehen nicht, wenn er sie gefesselt hat.
Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
14 Ihre Seele stirbt in der Jugend und ihr Leben unter den Hurern.
Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
15 Den Gedemütigten aber rettet er durch die Demütigung und öffnet durch die Trübsal sein Ohr.
Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
16 Und auch dich lockt er aus der Enge in die Weite, da keine Not mehr sein wird, und an einen reichbesetzten Tisch.
A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
17 Bist du aber vom Urteil des Gottlosen erfüllt, so werden Urteil und Gericht dich treffen.
Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
18 Der Zorn verleite dich ja nicht zur Lästerung, und die Menge des Lösegeldes besteche dich nicht.
Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
19 Wird er deinen Reichtum schätzen? Er achtet nicht auf Gold, noch auf alle Anstrengungen der Kraft.
Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
20 Sehne dich nicht nach der Nacht, da Völker untergehen werden.
Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
21 Hüte dich, wende dich nicht zum Bösen, denn dieses ziehst du dem Leiden vor.
Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
22 Siehe, Gott ist erhaben in seiner Kraft, wo ist ein Lehrer wie er?
Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
23 Wer will ihn zur Rede stellen über seinen Weg, und wer will zu ihm sagen: Du hast Unrecht getan?
Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Èiníš nepravost?
24 Gedenke daran, sein Tun zu erheben; die Menschen sollen es besingen.
Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
25 Alle Menschen sehen es ja, der Sterbliche schaut es von ferne.
Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
26 Siehe, wie erhaben ist Gott! Wir aber verstehen ihn nicht; die Zahl seiner Jahre hat niemand erforscht.
Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
27 Denn er zieht Wassertropfen herauf; sie träufeln als Regen aus seinem Dunst, den die Wolken rieseln lassen,
On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
28 sie triefen auf viele Menschen herab.
Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
29 Versteht man auch das Ausspannen der Wolken und das Krachen seines Gezelts?
(Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
30 Siehe, er breitet sein Licht um sich her aus und bedeckt die Gründe des Meeres;
Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
31 denn damit richtet er die Völker und gibt Speise die Fülle.
Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
32 Seine Hände bedeckt er mit Licht und gebietet ihm, zu treffen.
Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
33 Sein Donnern kündigt ihn an, die Herde sein Heraufsteigen [im Gewitter].
Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
