Job 3
1 Darnach tat Hiob seinen Mund auf und verfluchte den Tag seiner Geburt.
Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
2 Hiob hob an und sprach:
Nebo mluvě Job, řekl:
3 Verloren gehe der Tag, da ich geboren bin, die Nacht, da es hieß: Ein Knabe ist gezeugt!
Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
4 Verfinstert werde dieser Tag; Gott in der Höhe frage nicht nach ihm, und niemals falle ein Lichtstrahl darauf!
Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
5 Finsternis und Todesschatten nehme ihn ein, Gewölk umhülle ihn und überfalle diesen trüben Tag!
Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
6 Und jene Nacht; Das Dunkel raffe sie weg, sie freue sich in des Jahres Tagen nie und komme nicht in die Zahl der Monde.
Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
7 Ja, jene Nacht sei unfruchtbar, kein Jubel ertöne in ihr!
Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
8 Die, so den Tagen Böses losen und imstande sind, den Drachen aufzuwecken, sollen sie verfluchen.
Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
9 Verfinstert müssen ihrer Dämmerung Sterne sein, sie warte auf Licht und es bleibe aus; sie schaue auch die Wimpern der Morgenröte nicht!
Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
10 Weil sie den Mutterleib mir nicht verschloß und den Jammer nicht vor meinen Augen verbarg.
Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
11 Warum starb ich nicht gleich bei der Geburt und kam nicht um, sobald ich aus Mutterschoße ging?
Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
12 Warum kamen mir Knie entgegen und wozu Brüste, daß ich sog?
Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
13 Denn jetzt läge ich da und wäre stille; wäre ich entschlafen, so hätte ich nun Ruhe
Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
14 mit Königen und Landesräten, die sich Steinhaufen erbaut haben,
S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
15 oder mit Fürsten, reich an Gold, die in ihren Häusern Silber häuften.
Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
16 Oder wäre ich gar niemals dagewesen, wie eine verborgene Fehlgeburt, den Kindlein gleich, die nie das Licht gesehen haben!
Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
17 Dort hört der Frevler Toben auf, dort finden die Erschöpften Ruh;
Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
18 alle Gefangenen sind dort in Frieden, sie hören die Stimme des Treibers nicht mehr;
Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
19 Kleine und Große sind daselbst, und der Knecht ist frei von seinem Herrn!
Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
20 Warum läßt er Lebensmüde noch die Sonne sehen und zwingt er betrübte Seelen noch zu leben?
Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
21 die auf den Tod harren, und er kommt nicht, die nach ihm graben, mehr als nach Schätzen;
Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
22 die sich freuen würden und jubelten, die frohlockten, wenn sie ein Grab fänden.
Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
23 [Was soll das Leben] dem Manne, dem sein Weg verborgen ist, den Gott rings umzäunt hat?
Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
24 Denn statt zu essen, seufze ich, und meine Klage ergießt sich wie ein Wasserstrom.
Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
25 Denn was ich gefürchtet habe, das ist über mich gekommen, und wovor mir graute, das hat mich getroffen.
To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
26 Ich kann nicht ruhen und nicht rasten, und kaum habe ich mich erholt, so kommt ein neuer Sturm über mich.
Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
