Job 21

1 Darauf antwortete Hiob und sprach:

A odpovídaje Job, řekl:

2 Hört, hört, was ich zu sagen habe; das soll der Trost sein, den ihr mir gewährt!

Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.

3 Erlaubet mir, daß ich rede; und wenn ich gesprochen habe, mögt ihr spotten!

Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.

4 Richte ich meine Klage an einen Menschen? Und warum sollte ich nicht ungeduldig sein?

Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?

5 Wendet euch zu mir und erstaunet und leget die Hand auf den Mund!

Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.

6 Ja, wenn ich daran denke, so erschrecke ich, und Zittern erfaßt meinen Leib.

Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.

7 Warum leben denn die Gottlosen, werden alt, groß und stark?

Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?

8 Ihr Same ist beständig vor ihnen, und ihre Sprößlinge wachsen vor ihren Augen um sie her.

Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.

9 Ihre Häuser sind in Frieden, ohne Furcht; die Rute Gottes schlägt sie nicht.

Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.

10 Ihr Ochse bespringt, und nicht umsonst; ihre Kühe kalben und sind nicht unfruchtbar.

Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.

11 Ihre Buben lassen sie ausziehen wie eine Schafherde, und ihre Kinder hüpfen herum.

Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.

12 Sie singen laut zur Pauke und Harfe und sind fröhlich beim Klang der Schalmei.

Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.

13 Sie verbringen in Wohlfahrt ihre Tage und fahren in einem Augenblick ins Totenreich hinab. (Sheol h7585)

Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují. (Sheol h7585)

14 Und doch sprechen sie zu Gott: «Hebe dich weg von uns; der Erkenntnis deiner Wege fragen wir nichts nach!

Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.

15 Was sollten wir dem Allmächtigen dienen, und was nützt es uns, ihn anzurufen?»

Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?

16 Und doch steht ihr Glück nicht in ihrer Hand; darum sei der Rat der Gottlosen fern von mir!

Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.

17 Wie oft erlischt die Leuchte der Gottlosen und ereilt sie ihr Schicksal? Teilt Er ihnen Schmerzen zu in seinem Zorn?

Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?

18 Werden sie wie Stroh vor dem Wind und wie Spreu, die der Sturm entführt?

Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?

19 Spart Gott sein Unglück für seine Kinder auf? Ihm selbst sollte er vergelten, so daß er es weiß!

Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,

20 Seine eigenen Augen sollen sein Verderben sehen, und den Zorn des Allmächtigen soll er selbst trinken!

A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?

21 Denn was für Freude wird er an seiner Nachkommenschaft haben, wenn die Zahl seiner Monde abgeschnitten ist?

O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?

22 Kann man Gott Erkenntnis lehren, da er doch die Himmlischen richtet?

Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?

23 Der eine stirbt im Vollbesitz seines Glücks, vollkommen ruhig und sorglos;

Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.

24 seine Tröge fließen über von Milch, und das Mark seiner Gebeine wird getränkt.

Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.

25 Der andere aber stirbt mit betrübter Seele und hat nie Gutes geschmeckt:

Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.

26 Gemeinsam liegen sie im Staube, und Gewürm bedeckt sie beide.

Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.

27 Seht, ich kenne eure Gedanken und die Anschläge, mit denen ihr mir Unrecht tut.

Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.

28 Denn ihr denkt: Wo ist das Haus des Tyrannen hingekommen? Und wo ist das Zelt, darin die Gottlosen wohnten?

Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?

29 Habt ihr euch nicht bei denen erkundigt, die des Weges zogen? Und könnt ihr ihre Zeichen nicht anerkennen,

Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,

30 daß der Böse am Tage des Unglücks verschont bleibt und dem Tage des Zorns entgeht?

Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?

31 Wer kann ihm ins Gesicht seinen Wandel vorhalten, und sein Tun, wer vergilt es ihm?

Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?

32 Doch er wird zu Grabe getragen, und über seinem Grabhügel hält man Wache.

A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.

33 Süß sind ihm des Grabes Schollen; hinter ihm her zieht jedermann, und vor ihm her eine unzählbare Schar.

Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.

34 Was tröstet ihr mich denn so vergeblich? Eure Antworten sind nichts als Treulosigkeit!

Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.