Job 20
1 Da antwortete Zophar, der Naamatiter, und sprach:
Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:
2 Darum veranlassen mich meine Gedanken zu einer Antwort, und deswegen drängt es mich [zu reden].
Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,
3 Einen Verweis, mir zur Schande, muß ich vernehmen; aber mein Geist treibt mich zu antworten um meiner Einsicht willen.
Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.
4 Weißt du nicht, daß von alters her, seit Menschen auf Erden sind,
Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,
5 der Gottlosen Frohlocken kurz ist und die Freude der Frevler nur einen Augenblick währt?
Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?
6 Wenn er schon bis zum Himmel erhoben würde und sein Haupt bis an die Wolken reichte,
Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,
7 so geht er doch, gleich seinem Kot, auf ewig unter, und die ihn gesehen, werden sagen: Wo ist er?
Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?
8 Wie ein Traum wird er verschwinden, man wird ihn nimmer finden, er vergeht wie ein Nachtgesicht.
Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.
9 Das Auge, das ihn gesehen, sieht ihn nimmer wieder, und seine Stätte kennt ihn nicht mehr.
Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.
10 Seine Söhne müssen die Armen entschädigen und ihre Hände sein Vermögen wieder herausgeben.
Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.
11 Seine Gebeine waren voller Jugendkraft: die liegt nun mit ihm im Staub.
Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.
12 Ist das Böse noch so süß in seinem Munde, daß er es unter seiner Zunge birgt,
A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;
13 daß er es hegt und nicht lassen kann und an seinem Gaumen festhält:
Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:
14 so verwandelt sich doch seine Speise in seinem Eingeweide und wird in seinem Innern zu Schlangengift.
Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.
15 Das verschlungene Gut muß er wieder von sich geben, Gott treibt es ihm aus dem Leibe heraus.
Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.
16 Schlangengift hat er gesaugt: darum wird ihn die Zunge der Otter töten.
Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.
17 Er wird seine Lust nicht sehen an den Bächen, den Strömen von Honig und von Milch.
Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.
18 Das Erworbene muß er zurückgeben, und er kann es nicht verschlingen; seines eingetauschten Gutes wird er nicht froh;
Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.
19 denn er hat Arme unterdrückt und sie liegen lassen, ein Haus beraubt, anstatt gebaut.
Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.
20 Sein Bauch wußte nichts von Genügsamkeit; vor seiner Begehrlichkeit blieb nichts verschont.
Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.
21 Nichts entging seiner Freßgier, darum wird auch sein Gut nicht beständig sein.
Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.
22 Mitten in seinem Überfluß wird ihm angst, alle Hände der Unglücklichen kommen über ihn.
Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.
23 Es wird geschehen, während er seinen Bauch noch füllt, wird Er über ihn senden die Glut seines Zornes und wird auf ihn regnen lassen, in seine Speise hinein.
By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.
24 Flieht er vor der eisernen Rüstung, so wird ihn der eherne Bogen durchbohren.
Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.
25 Er zieht [daran], und der Pfeil geht aus seinem Leibe hervor, blitzend fährt er aus seiner Galle, und Todesschrecken kommen über ihn.
Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.
26 Alle Finsternis ist aufgespart für seine Schätze, ihn wird ein Feuer verzehren, das nicht ausgeblasen wird; es frißt weg, was in seinem Zelte übriggeblieben ist.
Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.
27 Der Himmel wird seine Schuld offenbaren und die Erde sich wider ihn empören.
Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.
28 Der Reichtum seines Hauses fährt dahin, muß zerrinnen am Tage seines Zornes.
Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.
29 Das ist des gottlosen Menschen Teil von Gott, das Erbe, das Gott ihm zugesprochen hat.
Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.
