Job 13
1 Siehe, dies alles hat mein Auge gesehen, mein Ohr gehört und sich gemerkt;
Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
2 was ihr wisset, weiß ich auch; ich stehe nicht hinter euch zurück.
Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
3 Doch will ich nun zum Allmächtigen reden; mit Gott zu rechten, gelüstet mich.
Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
4 Ihr streicht ja doch nur Lügenpflaster und seid nichts als Quacksalber.
Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
5 O daß ihr doch schweigen könntet, das würde euch als Weisheit angerechnet!
Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
6 So höret nun meine Rechtfertigung und achtet auf die Verteidigung meiner Lippen!
Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
7 Wollt ihr Gott zuliebe Unrechtes reden und zu seinen Gunsten lügen?
Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
8 Wollt ihr seine Person ansehen oder Gottes Sachwalter spielen?
Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
9 Würde es gut sein, wenn er euch erforschte? Könnt ihr ihn täuschen, wie man Menschen täuscht?
Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
10 Nein, strafen wird er euch, wenn ihr im Geheimen die Person ansehet!
V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
11 Wird nicht seine Majestät euch schrecken und seine Furcht euch überfallen?
Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
12 Eure Denksprüche sind Aschensprüche, und eure Schutzwehren sind von Lehm.
Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
13 Schweiget vor mir und laßt mich reden; es gehe über mich, was da wolle!
Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
14 Warum sollte ich mein Fleisch in meine Zähne nehmen und mein Leben in meine Hand legen?
Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
15 Siehe, er soll mich töten; ich habe keine Hoffnung; nur will ich meine Wege ihm ins Angesicht verteidigen.
By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
16 Auch das schon wird mir zur Rettung dienen; denn kein Gottloser kommt vor ihn.
Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
17 Höret, höret meine Rede, und meine Erklärung dringe in eure Ohren!
Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
18 Gebt acht, ich habe die Verteidigung gerüstet, ich weiß, daß ich Recht bekommen werde.
Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
19 Wer will noch mit mir rechten? Denn dann wollte ich verstummen und verscheiden.
Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
20 Nur zweierlei tue nicht an mir, dann will ich mich vor deinem Angesicht nicht verbergen:
Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
21 Tue deine Hand von mir und erschrecke mich nicht mit deiner Furcht!
Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
22 Dann rufe Du, und ich will antworten, oder ich will reden, und Du erwidere mir!
Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
23 Wie groß ist meine Sündenschuld? Tue mir meine Übertretungen und Missetaten kund!
Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
24 Warum verbirgst du dein Angesicht und hältst mich für deinen Feind?
Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
25 Verscheuchst du ein verwehtes Blatt und verfolgst einen dürren Halm?
Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
26 Denn du verschreibst mir Bitteres und lässest mich erben die Sünden meiner Jugend;
Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
27 du legst meine Füße in den Stock und lauerst auf alle meine Schritte und zeichnest dir meine Fußspuren auf,
A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
28 da ich doch wie Moder vergehe, wie ein Kleid, das die Motten fressen!
Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
