Job 12
1 Und Hiob antwortete und sprach:
Odpověděv pak Job, řekl:
2 Wahrlich, ihr seit Leute, und mit euch wird die Weisheit aussterben!
V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
3 Auch ich habe Verstand wie ihr und bin nicht weniger als ihr, und wer wüßte solches nicht!
I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
4 Zum Gespött bin ich meinem Freunde, der ich zu Gott rief und von ihm erhört wurde; der unschuldige Gerechte wird zum Gespött.
Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
5 Dem Unglück Verachtung! das ist die Ansicht des Sicheren; sie ist bereit für die, deren Fuß ins Wanken kommt.
Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
6 Den Räubern werden die Zelte in Ruhe gelassen; sie reizen Gott, und es geht ihnen wohl; sie führen ihren Gott in ihrer Faust.
Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
7 Aber frage doch das Vieh, es wird dich belehren, und die Vögel des Himmels tun dir's kund.
Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
8 Das Kraut des Feldes lehrt dich, und die Fische im Meer erzählen es.
Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
9 Wer unter allen diesen wüßte nicht, daß die Hand des HERRN solches gemacht hat,
Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
10 daß in seiner Hand die Seele alles Lebendigen und der Geist jedes menschlichen Fleisches ist?
V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
11 Prüft nicht das Ohr die Rede, wie der Gaumen die Speise schmeckt?
Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
12 Wohnt bei den Greisen die Weisheit und bei den Betagten der Verstand?
Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
13 Bei Ihm ist Weisheit und Stärke, Sein ist Rat und Verstand!
Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
14 Siehe, was er niederreißt, wird nicht aufgebaut; wen er einsperrt, der wird nicht frei.
Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
15 Stellt er die Gewässer ab, so vertrocknen sie; läßt er sie los, so verwüsten sie das Land.
Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
16 Bei ihm ist Macht und Verstand; sein ist, der irrt und der irreführt.
U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
17 Er führt die Räte beraubt hinweg und macht die Richter zu Narren.
On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
18 Die Herrschaft der Könige löst er auf und schlingt eine Fessel um ihre Lenden.
Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
19 Er führt die Priester beraubt hinweg und stürzt die Festgegründeten um.
On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
20 Er nimmt den Wohlbewährten die Sprache weg und raubt den Alten den Verstand.
On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
21 Er schüttet Verachtung über die Edeln und löst den Gürtel der Starken auf.
On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
22 Er enthüllt, was im Finstern verborgen liegt, und zieht den Todesschatten ans Licht.
On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
23 Er vermehrt Völker, und er vernichtet sie; er breitet sie aus, und er führt sie weg.
On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
24 Den Häuptern des Volkes im Lande nimmt er den Verstand und läßt sie irren in pfadloser Wüste;
On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
25 sie tappen in Finsternis ohne Licht, er macht sie schwanken wie Trunkene.
Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.
