Job 11

1 Da antwortete Zophar, der Naamatiter, und sprach:

A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:

2 Soll die Menge der Worte unbeantwortet bleiben und der beredte Mann recht behalten?

Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?

3 Darfst du mit deinem Geschwätz andern das Maul stopfen und spotten, ohne daß man es dir verweist?

Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.

4 Und darfst du sagen: Meine Lehre ist lauter, und ich bin vor Deinen Augen rein?

Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.

5 O daß doch Gott reden möchte und seinen Mund auftäte gegen dich!

Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,

6 Und daß er dir kundtäte die verborgene Weisheit (denn es gibt noch doppelt soviel, als du weißt), so würdest du sehen, daß Gott dir noch nachläßt von deiner Schuld.

Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.

7 Kannst du das Geheimnis Gottes ergründen oder zur Vollkommenheit des Allmächtigen gelangen?

Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?

8 Sie ist himmelhoch, (was willst du tun? tiefer als der Scheol), was kannst du wissen? (Sheol h7585)

Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? (Sheol h7585)

9 Ihre Ausdehnung ist größer als die Erde und breiter als das Meer.

Delší jest míra její než země, a širší než moře.

10 Wenn er einherfährt, verhaftet und vor Gericht stellt, wer will es ihm wehren?

Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?

11 Denn er kennt die eitlen Menschen und sieht auch die Schuld, deren man sich nicht bewußt ist;

Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?

12 ein Hohlkopf bekommt Verstand, so daß selbst ein junger Wildesel zum Menschen umgeboren wird.

Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.

13 Wenn du nun dein Herz bereitest und deine Hände ausstreckst nach Ihm,

Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;

14 wenn du das Unrecht entfernst, das an deinen Händen klebt, und in deinen Zelten nichts Böses duldest;

Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:

15 dann darfst du ohne Scheu dein Angesicht erheben und fest auftreten ohne Furcht;

Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.

16 dann wirst du deiner Mühsal vergessen wie des Wassers, das vorübergeflossen ist;

Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.

17 heller als der Mittag wird die Zukunft dir erstehn, das Dunkel wird wie der Morgen sein;

K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.

18 dann wirst du getrost sein, weil du Hoffnung hast, und wirst sehen, daß du überall ruhig schlafen kannst.

Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.

19 Du legst dich nieder, und niemand schreckt dich auf, nein, viele schmeicheln dir alsdann.

A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.

20 Aber die Augen der Gottlosen verschmachten, ihre Zuflucht geht ihnen verloren, und ihre Hoffnung ist das Aushauchen der Seele.

Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.