Hohelied 1
1 Das Lied der Lieder, von Salomo.
Píseň nejpřednější z písní Šalomounových.
2 O möcht’ er mich küssen mit seines Mundes Küssen! Denn deine Liebe ist wonniger als Wein!
Ó by mne políbil políbením úst svých; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno.
3 Köstlich ist der Duft deiner Salben; wie ausgegossenes Salböl ist dein Name: drum haben die Mädchen dich lieb.
Pro vůni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož tě mladice milují.
4 Zieh mich dir nach, komm, laß uns eilen! Führe mich, König, in deine Gemächer! »Wir wollen jubeln und deiner uns freuen, wollen preisen deine Liebe mehr als Wein!« Ach, inniglich lieben sie dich.
Táhniž mne, a poběhnem za tebou. Uvedltě mne král do pokojů svých, plésati a veseliti se v tobě budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; upřímí milují tě.
5 Gebräunt bin ich, aber doch schön, ihr Töchter Jerusalems, wie die Zelte von Kedar, wie Salomos Teppiche.
Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy.
6 Seht mich nicht an, daß so gebräunt ich bin, daß die Sonne mich so verbrannt hat! Meiner Mutter Söhne waren böse auf mich, bestellten mich zur Hüterin der Weinberge; meinen eignen Weinberg hab’ ich nicht gehütet.
Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem.
7 Tu mir kund, du, den meine Seele liebt: wo weidest du, wo lagerst du zur Mittagszeit? Denn warum soll als Verirrte ich erscheinen bei den Herden deiner Genossen? –
Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpočinutí o poledni? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých?
8 »Wenn du das nicht weißt, du schönste unter den Weibern, so geh nur hinaus, den Spuren der Herde nach, und weide deine Zicklein bei den Zelten der Hirten!«
Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepějích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů.
9 »Einem Prachtroß an Pharaos Prunkwagen vergleiche ich dich, meine Freundin:
Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě, ó milostnice má.
10 reizend sind deine Wangen im Schmuck der Kettchen, dein Hals in den Perlenschnüren!
Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé halžemi.
11 Goldene Kettchen lassen wir dir machen mit Kügelchen von Silber.« –
Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými.
12 Solange der König noch in seinem Kreise weilte, gab meine Narde ihren Duft.
Dotud, dokudž král stolí, nardus můj vydává vůni svou.
13 Mein Geliebter ist mir wie ein Myrrhenbündlein, das am Busen mir ruht;
Svazček mirry jest mi milý můj, na prsech mých odpočívaje.
14 ein Cyprusgebinde ist mir mein Geliebter in den Weinbergen von Engedi. –
Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi.
15 »O schön bist du, meine Freundin, ja, du bist schön! Deine Augen sind Taubenaugen.« –
Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí.
16 »O schön bist du, mein Geliebter, ja holdselig! Sieh, unser Lager ist frisches Grün;
Aj, jak jsi ty krásný, milý můj, jak utěšený! I to lůže naše zelená se.
17 unsres Hauses Gebälk sind Zedern, unser Getäfel Zypressen.«
Trámové domů našich jsou z cedrů, a pavlače naše z boroví.
