Psalm 89
1 Ein Lehrgedicht von Ethan, dem Esrahiten. Die Gnadenerweise des HERRN will ich allzeit besingen,
Vyučující, složený od Etana Ezrachitského. O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými.
2 Denn du, Herr, hast verheißen: »Auf ewig soll der Gnadenbund aufgebaut sein« fest wie den Himmel hast du deine Treue gegründet –:
Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl:
3 »Ich habe einen Bund geschlossen mit meinem Erwählten, habe David, meinem Knecht, geschworen:
Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému,
4 ›Deinem Geschlecht will ich ewige Dauer verleihen und aufbaun deinen Thron für alle Zeiten.‹« (SELA)
Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. (Sélah)
5 Da priesen die Himmel deine Wundertat, o HERR, dazu deine Treue in der Versammlung der Heiligen.
Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých.
6 Denn wer in der Wolkenhöhe kommt dem HERRN gleich, ist dem HERRN vergleichbar unter den Gottessöhnen,
Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných?
7 dem Gott, der gefürchtet ist im Kreise der Heiligen und furchtbar über alle um ihn her?
Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho.
8 HERR, du Gott der Heerscharen, wer ist dir gleich? Stark bist du, HERR, und deine Treue ist rings um dich her.
Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol.
9 Du herrschest über das Ungestüm des Meeres: erheben sich seine Wogen – du besänftigst sie.
Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ.
10 Du hast Rahab zermalmt wie einen Durchbohrten, deine Feinde mit deinem starken Arm zerstreut.
Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své.
11 Dein ist der Himmel, dein auch die Erde, der Erdkreis und seine Fülle – du hast sie gegründet;
Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil.
12 Norden und Süden – du hast sie geschaffen, der Thabor und Hermon bejubeln deinen Namen.
Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají.
13 Du hast einen Arm voll Heldenkraft: stark ist deine Hand, deine Rechte hoch erhoben.
Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá.
14 Gerechtigkeit und Recht sind deines Thrones Stützen, Gnade und Treue gehen vor dir her.
Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou.
15 Wohl dem Volk, das zu jubeln versteht, das, o HERR, im Licht deines Angesichts wandelt:
Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou.
16 ob deinem Namen frohlocken sie allezeit, ob deiner Gerechtigkeit sind sie hochgemut.
Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se.
17 Denn du bist ihr Ruhm und ihre Stärke, und durch deine Gnade ragt hoch unser Horn;
Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš.
18 denn dem HERRN gehört unser Schild und dem Heiligen Israels unser König.
Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš.
19 Damals hast du in einem Gesicht zu deinem Frommen gesprochen: »Ich habe die Hilfe einem Helden übertragen, einen Auserwählten über das Volk erhöht:
Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu.
20 ich habe David als meinen Knecht gefunden, mit meinem heiligen Öl ihn gesalbt,
Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho.
21 damit meine Hand beständig mit ihm sei und mein Arm ihm Stärke verleihe.
A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu.
22 Kein Feind soll ihn überlisten und kein Ruchloser ihn überwältigen;
Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti.
23 nein, seine Gegner will ich vor ihm zerschmettern, und die ihn hassen, will ich niederschlagen.
Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím.
24 Doch mit ihm soll meine Treue und Gnade sein, durch meinen Namen soll sein Horn hoch ragen;
Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho.
25 ich will das Meer unter seine Hand tun und seine Rechte auf die Ströme legen.
A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho.
26 Er soll zu mir rufen: ›Mein Vater bist du, mein Gott und der Fels meines Heils!‹
On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého.
27 So will auch ich ihn zum Erstgeborenen machen, zum höchsten unter den Königen der Erde.
Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.
28 Für immer will ich ihm meine Gnade bewahren, und mein Bund soll fest ihm bleiben;
Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude.
29 für immer will ich sein Geschlecht erhalten und seinen Thron, solange der Himmel steht.
Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes.
30 Wenn seine Söhne mein Gesetz verlassen und nicht in meinen Rechten wandeln,
Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili,
31 wenn sie meine Satzungen entweihen und meine Gebote nicht beachten:
Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali:
32 so werde ich zwar mit der Rute ihren Abfall strafen und ihre Übertretung mit Schlägen,
Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich,
33 doch meine Gnade will ich ihm nicht entziehen und meine Treue nimmer verleugnen;
Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své.
34 ich werde meinen Bund nicht entweihen und den Ausspruch meiner Lippen nicht ändern.
Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním.
35 Ein für allemal hab’ ich bei meiner Heiligkeit geschworen niemals werde ich David belügen –:
Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi,
36 ›Sein Geschlecht soll ewig bestehn, sein Thron wie die Sonne vor mir,
Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou,
37 wie der Mond soll für immer er bleiben‹: der Zeuge in Wolkenhöhen ist treu!« (SELA)
Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.
38 Und dennoch hast du verworfen und verstoßen, hast Zorn gegen deinen Gesalbten betätigt;
Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého.
39 du hast den Bund mit deinem Knecht gebrochen, seine Krone entweiht und zu Boden geschleudert;
Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem.
40 all seine Mauern hast du eingerissen, seine festen Plätze in Trümmer gelegt.
Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel.
41 Es plündern ihn alle, die des Weges ziehen, seinen Nachbarn ist er zum Spott geworden.
Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým.
42 Du hast den Arm seiner Dränger hoch erhoben und all seine Feinde mit Freude erfüllt;
Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho.
43 auch hast du rückwärts gewandt sein scharfes Schwert und im Krieg ihn nicht aufrecht gehalten (siegreich erhalten);
Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji.
44 du hast seinem Glanz ein Ende gemacht und seinen Thron zu Boden gestürzt;
Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem.
45 du hast die Tage seiner Jugend verkürzt, hast ihn mit Schande bedeckt. (SELA)
Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. (Sélah)
46 Bis wann, HERR, willst du dich ganz verbergen? Bis wann soll lodern wie Feuer dein Zorn?
Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá?
47 Bedenke, wie kurz meine Lebenszeit ist, wie vergänglich du alle Menschenkinder geschaffen!
Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské?
48 Wo ist ein Mensch, der leben bleibt und den Tod nicht sieht, seine Seele errettet vor des Totenreichs Macht? (Sheol h7585)
Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? (Sélah) (Sheol h7585)
49 Wo sind deine früheren Gnadenverheißungen, Allherr, die du David zugeschworen in deiner Treue?
Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své.
50 Gedenke, Allherr, der Schmach deiner Knechte, daß ich tragen muß in meinem Busen den Hohn von all den vielen Völkern,
Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů,
51 womit deine Feinde, o HERR, geschmäht uns haben, womit geschmäht sie haben die Fußstapfen
Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého.
52 Gepriesen sei der HERR in Ewigkeit! Amen, ja Amen!
Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen.
