Psalm 77

1 Dem Musikmeister über die Jeduthuniden; von Asaph ein Psalm. Laut ruf’ ich zu Gott, ja ich will schreien,

Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

2 Wenn Drangsalszeiten über mich kommen, such’ ich den Allherrn; meine Hand ist nachts ohn’ Ermatten ausgestreckt, meine Seele will sich nicht trösten lassen.

V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

3 Denk’ ich an Gott, so muß ich seufzen; sinne ich nach, so verzagt mein Geist. (SELA)

Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)

4 Du hältst mir die Augenlider offen, ich bin voll Unruhe und kann nicht reden.

Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

5 Ich überdenke die Tage der Vorzeit, die längst entschwundenen Jahre;

I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

6 ich denke bei Nacht an mein Saitenspiel, ich sinne in meinem Herzen nach, und es grübelt mein Geist und fragt:

Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

7 »Wird der Allherr auf ewig verstoßen und niemals wieder Gnade üben?

Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

8 Ist seine Güte für immer erschöpft? sind seine Verheißungen abgetan für alle Zukunft?

Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

9 Hat Gott vergessen, gnädig zu sein, oder im Zorn sein Erbarmen verschlossen?« (SELA)

Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)

10 Da sagte ich mir: »Das bekümmert mich schmerzlich, daß das Walten des Höchsten sich hat geändert.«

I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

11 Ich will gedenken der Taten des HERRN, will gedenken deiner Wunder von der Vorzeit her,

Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

12 will sinnen über all dein Tun und deine großen Taten erwägen.

A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

13 O Gott, erhaben ist dein Weg: wo ist eine Gottheit so groß wie Gott?

Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

14 Du bist der Gott, der Wunder tut, du hast deine Macht an den Völkern bewiesen,

Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

15 hast dein Volk erlöst mit starkem Arm, die Kinder Jakobs und Josephs. (SELA)

Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)

16 Als die Wasser dich sahen, o Gott, als die Wasser dich sahen, erbebten sie, auch die Tiefen des Weltmeers zitterten;

Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

17 die Wolken ergossen sich in strömenden Regen, das Gewölk ließ Donner erkrachen, und deine Pfeile fuhren einher;

Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

18 deine Donnerstimme dröhnte am Himmelsgewölbe, Blitze erhellten den Erdkreis, es bebte und schwankte die Erde.

Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

19 Durchs Meer ging dein Weg dahin und dein Pfad durch gewaltige Fluten; doch deine Spuren waren nicht zu erkennen.

Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

20 Du hast dein Volk geführt wie eine Herde unter Leitung von Mose und Aaron.

Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.