Psalm 38

1 Ein Psalm von David, bei Darbringung des Duftopfers. HERR, nicht in deinem Zorne strafe mich,

Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.

2 Denn deine Pfeile sind in mich eingedrungen, und deine Hand liegt schwer auf mir:

Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.

3 nichts ist gesund an meinem Leib ob deinem Zürnen, nichts heil an meinen Gliedern ob meiner Sünde.

Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.

4 Denn meine Missetaten schlagen mir über dem Haupt zusammen; wie eine schwere Last sind sie mir zu schwer geworden.

Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.

5 Es faulen, es eitern meine Wunden infolge meiner Torheit.

Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.

6 Ich bin gekrümmt, tief niedergebeugt; den ganzen Tag geh’ ich trauernd einher;

Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.

7 denn meine Lenden sind voll von Entzündung, und nichts ist unversehrt an meinem Leibe.

Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.

8 Erschöpft bin ich und ganz zerschlagen, ich schreie auf infolge des Stöhnens meines Herzens.

Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.

9 O Allherr, all mein Verlangen ist dir bekannt, und meine Seufzer sind dir nicht verborgen.

Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.

10 Mein Herz pocht stürmisch, meine Kraft hat mich verlassen, und das Licht meiner Augen, auch das ist dahin!

Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.

11 Meine Freunde und Genossen stehn abseits von meinem Elend, und meine nächsten Verwandten halten sich fern.

Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.

12 Die nach dem Leben mir trachten, legen mir Schlingen, und die mein Unglück suchen, verabreden Unheil und sinnen auf Trug den ganzen Tag.

Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.

13 Doch ich bin wie ein Tauber, höre es nicht, und bin wie ein Stummer, der den Mund nicht auftut;

Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;

14 ja, ich bin wie einer, der nicht hören kann und in dessen Mund keine Widerrede ist;

Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.

15 denn auf dich, HERR, warte ich: du wirst antworten, o Allherr, mein Gott;

Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.

16 denn ich sage: »Daß sie nur nicht über mich frohlocken, nur nicht beim Wanken meines Fußes gegen mich großtun!«

Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,

17 Denn nahe bin ich am Zusammenbrechen, und mein Schmerz ist mir allezeit gegenwärtig.

Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.

18 Ach! Ich bekenne meine Schuld, bin bekümmert ob meiner Sünde!

A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.

19 Dagegen die ohne Grund mich befeinden, sind stark, und zahlreich sind, die ohn’ Ursach’ mich hassen,

Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.

20 und solche, die mir Gutes mit Bösem vergelten, sind meine Widersacher, weil fest am Guten ich halte.

A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.

21 Verlaß mich nicht, o HERR, mein Gott, sei nicht ferne von mir!

Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.

22 Eile zu meinem Schutz herbei, o Allherr, meine Rettung!

Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.