Psalm 25
1 Von David. Zu dir, o HERR, erheb’ ich meine Seele,
Žalm Davidův. K toběť, Hospodine, duše své pozdvihuji.
2 mein Gott, auf dich vertraue ich:
Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou.
3 Nein, keiner, der auf dich harrt, wird enttäuscht; enttäuscht wird nur, wer dich treulos verläßt. –
A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny.
4 Tu mir kund, o HERR, deine Wege, deine Pfade lehre mich!
Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne.
5 Laß mich wandeln in deiner Wahrheit und lehre mich, denn du bist der Gott meines Heils: deiner harre ich allezeit. –
Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého.
6 Gedenke der Erweise deines Erbarmens, o HERR, und daß deine Gnadenverheiße aus der Urzeit stammen;
Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků.
7 gedenke nicht der Sünden meiner Jugend und meiner Vergehen: nein, nach deiner Gnade gedenke meiner um deiner Güte willen!
Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine.
8 Gütig und aufrichtig ist der HERR; darum weist er den Sündern den rechten Weg,
Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své.
9 läßt Bedrückte wandeln in richtiger Weise und lehrt die Dulder seinen Weg.
Působí to, aby tiší chodili v soudu, a vyučuje tiché cestě své.
10 Alle Pfade des HERRN sind Gnade und Treue denen, die seinen Bund und seine Gebote halten.
Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho.
11 Um deines Namens willen, o HERR, vergib mir meine Schuld, denn sie ist groß! –
Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká.
12 Wie steht’s mit dem Mann, der den HERRN fürchtet? Dem zeigt er den Weg, den er wählen soll.
Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl?
13 Er selbst wird wohnen im Glück, und seine Kinder werden das Land besitzen.
Duše jeho v dobrém přebývati bude, a símě jeho dědičně obdrží zemi.
14 Freundschaft hält der HERR mit denen, die ihn fürchten, und sein Bund will zur Erkenntnis sie führen. –
Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou.
15 Meine Augen sind stets auf den HERRN gerichtet, denn er wird meine Füße aus dem Netze ziehn.
Oči mé vždycky patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé.
16 Wende dich mir zu und sei mir gnädig! Denn einsam bin ich und elend.
Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený.
17 Die Ängste meines Herzens sind schwer geworden: o führ’ mich heraus aus meinen Nöten!
Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne.
18 Sieh mein Elend an und mein Ungemach und vergib mir alle meine Sünden! –
Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé.
19 Sieh meine Feinde an, wie viele ihrer sind und wie sie mich hassen mit frevlem Haß.
Viz nepřátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne.
20 Behüte meine Seele und rette mich, nicht enttäuscht laß mich werden: ich traue auf dich!
Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám.
21 Unschuld und Redlichkeit mögen mich behüten, denn ich harre deiner, o HERR! –
Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám.
22 O Gott, erlöse Israel aus allen seinen Nöten!
Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho.
