Psalm 2
1 Was soll das Toben der Völker und das eitle Sinnen der Völkerschaften?
Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?
2 Die Könige der Erde rotten sich zusammen, und die Fürsten halten Rat miteinander gegen den HERRN und den von ihm Gesalbten:
Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,
3 »Laßt uns zerreißen ihre Bande und von uns werfen ihre Fesseln!«
Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.
4 Der im Himmel thront, der lacht, der Allherr spottet ihrer.
Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.
5 Dann aber wird er zu ihnen reden in seinem Zorn und sie schrecken in seinem Ingrimm:
Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:
6 »Habe ich doch meinen König eingesetzt auf dem Zion, meinem heiligen Berge!« –
Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.
7 Laßt mich kundtun den Ratschluß des HERRN! Er hat zu mir gesagt: »Mein Sohn bist du; ich selbst habe heute dich gezeugt.
Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.
8 Fordre von mir, so gebe ich dir die Völker zum Erbe und dir zum Besitz die Enden der Erde.
Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.
9 Du sollst sie mit eiserner Keule zerschmettern, wie Töpfergeschirr sie zerschlagen!« –
Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.
10 So nehmt denn Klugheit an, ihr Könige, laßt euch warnen, ihr Richter der Erde!
A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.
11 Dienet dem HERRN mit Furcht und jubelt ihm zu mit Zittern!
Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.
12 Küsset den Sohn, auf daß er nicht zürne und ihr zugrunde geht auf eurem Wege! denn leicht entbrennt sein Zorn. Wohl allen, die bei ihm sich bergen!
Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.
