Psalm 147
1 Preiset den HERRN! Denn schön ist’s, unserm Gott zu lobsingen, ja lieblich und wohlgeziemend ist Lobgesang.
Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
2 Der HERR baut Jerusalem wieder auf, er sammelt Israels zerstreute Söhne;
Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
3 er heilt, die zerbrochnen Herzens sind, und verbindet ihre Wunden;
Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
4 er bestimmt den Sternen ihre Zahl und ruft sie alle mit Namen.
Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
5 Groß ist unser Herr und allgewaltig, für seine Weisheit gibt’s kein Maß.
Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
6 Der HERR hilft den Gebeugten auf, doch die Gottlosen stürzt er nieder zu Boden.
Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
7 Stimmt für den HERRN ein Danklied an, spielt unserm Gott auf der Zither –
Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
8 ihm, der den Himmel mit Wolken bedeckt und Regen schafft für die Erde, der Gras auf den Bergen sprießen läßt,
Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
9 der den Tieren ihr Futter gibt, den jungen Raben, die zu ihm schreien!
Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
10 Er hat nicht Lust an der Stärke des Rosses, nicht Gefallen an den Schenkeln des Mannes;
Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
11 Gefallen hat der HERR an denen, die ihn fürchten, an denen, die auf seine Gnade harren.
Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
12 Preise den HERRN, Jerusalem, lobsinge, Zion, deinem Gott!
Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
13 Denn er hat die Riegel deiner Tore stark gemacht, gesegnet deine Kinder in deiner Mitte;
Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
14 er schafft deinen Grenzen Sicherheit, sättigt dich mit dem Mark des Weizens.
On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
15 Er läßt sein Machtwort nieder zur Erde gehn: gar eilig läuft sein Gebot dahin;
On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
16 er sendet Schnee wie Wollflocken und streut den Reif wie Asche aus;
Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
17 er wirft seinen Hagel wie Brocken herab: wer kann bestehn vor seiner Kälte?
Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
18 Doch läßt er sein Gebot ergehn, so macht er sie schmelzen; läßt er wehn seinen Tauwind, so rieseln die Wasser.
Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
19 Er hat Jakob sein Wort verkündet, Israel sein Gesetz und seine Rechte.
Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
20 Mit keinem (anderen) Volk ist so er verfahren, drum kennen sie seine Rechte nicht. Halleluja!
Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
