Psalm 122

1 Ein Wallfahrtslied Davids. Ich freute mich, als man mir sagte:

Píseň stupňů, Davidova. Veselím se z toho, že mi říkáno bývá: Poďme do domu Hospodinova,

2 So stehn denn nunmehr unsre Füße in deinen Toren, Jerusalem!

A že se postavují nohy naše v branách tvých, ó Jeruzaléme.

3 Jerusalem, du wiedererbaute als eine Stadt, die fest in sich geschlossen,

Jižtě Jeruzalém ušlechtile vystaven, a jako v město k sobě vespolek připojen.

4 wohin die Stämme hinaufziehn, die Stämme des HERRN, nach der für Israel gültigen Weisung, dort den Namen des HERRN zu preisen;

Do něhož vstupují pokolení, pokolení Hospodinova, k svědectví Izraelovu, aby oslavovali jméno Hospodinovo.

5 denn dort waren einst aufgestellt die Stühle zum Gericht, die Stühle des Hauses Davids.

Nebo tamť jsou postaveny stolice soudu, stolice domu Davidova.

6 Bringet Jerusalem dar den Friedensgruß: »Heil denen, die dich lieben!

Žádejtež pokoje Jeruzalému, řkouce: Dějž se pokojně těm, kteříž tě milují.

7 Friede herrsche vor deinen Mauern, sichere Ruhe in deinen Palästen!«

Budiž pokoj v předhradí tvém, a upokojení na palácích tvých.

8 Um meiner Brüder und Freunde willen will ich dir Frieden wünschen;

Pro bratří své a přátely své žádati budu pokoje tobě.

9 um des Hauses des HERRN, unsres Gottes, willen will ich Segen für dich erbitten.

Pro dům Hospodina Boha našeho budu tvého dobrého hledati.