Psalm 107
1 »Danket dem HERRN, denn er ist freundlich, ja, ewiglich währt seine Gnade«:
Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
2 so sollen die vom HERRN Erlösten sprechen, die er befreit hat aus Drangsal
Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,
3 und die er gesammelt aus den Ländern vom Aufgang her und vom Niedergang, vom Norden her und vom Meer.
A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.
4 Sie irrten umher in der Wüste, der Öde, und fanden den Weg nicht zu einer Wohnstatt;
Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
5 gequält vom Hunger und vom Durst, wollte ihre Seele in ihnen verschmachten.
Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.
6 Da schrien sie zum HERRN in ihrer Not, und er rettete sie aus ihren Ängsten
Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,
7 und leitete sie auf richtigem Wege, daß sie kamen zu einer bewohnten Ortschaft: –
A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.
8 die mögen danken dem HERRN für seine Güte und für seine Wundertaten an den Menschenkindern,
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
9 daß er die lechzende Seele gesättigt und die hungernde Seele gefüllt hat mit Labung.
Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.
10 Die da saßen in Finsternis und Todesnacht, gefangen in Elend und Eisenbanden –
Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,
11 denn sie hatten Gottes Geboten getrotzt und den Ratschluß des Höchsten verachtet,
Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.
12 so daß er ihren Sinn durch Leiden beugte, daß sie niedersanken und keinen Helfer hatten –;
Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.
13 da schrien sie zum HERRN in ihrer Not, und er rettete sie aus ihren Ängsten;
Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.
14 er führte sie heraus aus Finsternis und Todesnacht und zersprengte ihre Fesseln: –
Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.
15 die mögen danken dem HERRN für seine Güte und für seine Wundertaten an den Menschenkindern,
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
16 daß er eherne Türen zerbrochen und eiserne Riegel zerschlagen.
Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.
17 Die da krank waren infolge ihres Sündenlebens und wegen ihrer Verfehlungen leiden mußten –
Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.
18 vor jeglicher Speise hatten sie Widerwillen, so daß sie den Pforten des Todes nahe waren –;
Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.
19 da schrien sie zum HERRN in ihrer Not, und er rettete sie aus ihren Ängsten;
Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
20 er sandte sein Wort, sie gesund zu machen, und ließ sie aus ihren Gruben entrinnen: –
Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
21 die mögen danken dem HERRN für seine Güte und für seine Wundertaten an den Menschenkindern;
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
22 sie mögen Opfer des Dankes bringen und seine Taten mit Jubel verkünden!
A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.
23 Die aufs Meer gefahren waren in Schiffen, auf weiten Fluten Handelsgeschäfte trieben,
Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,
24 die haben das Walten des HERRN geschaut und seine Wundertaten auf hoher See.
Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.
25 Denn er gebot und ließ einen Sturm entstehn, der hoch die Wogen des Meeres türmte:
Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.
26 sie stiegen empor zum Himmel und fuhren hinab in die Tiefen, so daß ihr Herz vor Angst verzagte;
Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.
27 sie wurden schwindlig und schwankten wie Trunkne, und mit all ihrer Weisheit war’s zu Ende: –
Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.
28 da schrien sie zum HERRN in ihrer Not, und er befreite sie aus ihren Ängsten;
Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
29 er stillte das Ungewitter zum Säuseln, und das Toben der Wogen verstummte;
Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.
30 da wurden sie froh, daß es still geworden, und er führte sie zum ersehnten Hafen: –
I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.
31 die mögen danken dem HERRN für seine Güte und für seine Wundertaten an den Menschenkindern;
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.
32 sie mögen ihn erheben in der Volksgemeinde und im Kreise der Alten ihn preisen!
Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.
33 Er wandelte Ströme zur Wüste und Wasserquellen zu dürrem Land,
Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,
34 fruchtbares Erdreich zu salziger Steppe wegen der Bosheit seiner Bewohner.
Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.
35 Wiederum machte er wüstes Land zum Wasserteich und dürres Gebiet zu Wasserquellen
Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.
36 und ließ dort Hungrige seßhaft werden, so daß sie eine Stadt zum Wohnsitz bauten
I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.
37 und Felder besäten und Weinberge pflanzten, die reichen Ertrag an Früchten brachten;
Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.
38 und er segnete sie, daß sie stark sich mehrten, und ließ ihres Viehs nicht wenig sein.
Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.
39 Dann aber nahmen sie ab und wurden gebeugt durch den Druck des Unglücks und Kummers;
A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,
40 »über Edle goß er Verachtung aus und ließ sie irren in pfadloser Öde«.
Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
41 Den Armen aber hob er empor aus dem Elend und machte seine Geschlechter wie Kleinviehherden.
Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.
42 »Die Gerechten sehen’s und freuen sich, alle Bosheit aber muß schließen ihren Mund«.
Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.
43 Wer ist weise? Der beachte dies und lerne die Gnadenerweise des HERRN verstehn!
Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?
