Psalm 106
1 Halleluja! Preiset den HERRN, denn er ist freundlich, ja ewiglich währt seine Gnade!
Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.
2 Wer kann des HERRN Machttaten gebührend preisen und kundtun all seinen Ruhm?
Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?
3 Wohl denen, die am Recht festhalten, und dem, der Gerechtigkeit übt zu jeder Zeit!
Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.
4 Gedenke meiner, o HERR, mit der Liebe zu deinem Volk, nimm dich meiner an mit deiner Hilfe,
Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,
5 daß ich schau’ meine Lust am Glück deiner Erwählten, an der Freude deines Volkes Anteil habe und glücklich mich preise mit deinem Eigentumsvolke!
Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.
6 Wir haben gesündigt gleich unsern Vätern, wir haben gefehlt und gottlos gehandelt.
Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.
7 Unsre Väter in Ägypten achteten nicht auf deine Wunder, gedachten nicht der Fülle deiner Gnadenerweise, waren widerspenstig gegen den Höchsten schon am Schilfmeer;
Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.
8 dennoch half er ihnen um seines Namens willen, um seine Heldenkraft zu erweisen.
A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.
9 Er schalt das Schilfmeer: da ward es trocken, und er ließ sie ziehn durch die Fluten wie über die Trift.
Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.
10 So rettete er sie aus der Hand des Verfolgers und erlöste sie aus der Gewalt des Feindes:
A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.
11 die Fluten bedeckten ihre Bedränger, nicht einer von ihnen blieb übrig.
V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.
12 Da glaubten sie an seine Worte, besangen seinen Ruhm.
A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,
13 Doch schnell vergaßen sie seine Taten und warteten seinen Ratschluß nicht ab;
Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;
14 sie fröhnten ihrem Gelüst in der Wüste und versuchten Gott in der Einöde:
Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.
15 da gewährte er ihnen ihr Verlangen, sandte aber die Seuche gegen ihr Leben.
I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.
16 Dann wurden sie eifersüchtig auf Mose im Lager, auf Aaron, den Geweihten des HERRN:
Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,
17 da tat die Erde sich auf und verschlang Dathan und begrub die ganze Rotte Abirams,
Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.
18 Feuer verbrannte ihre Rotte, Flammen verzehrten die Frevler.
A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.
19 Sie machten sich ein Kalb am Horeb und warfen vor einem Gußbild sich nieder
Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.
20 und vertauschten so die Herrlichkeit ihres Gottes mit dem Bildnis eines Stieres, der Gras frißt.
A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,
21 Sie hatten Gott, ihren Retter, vergessen, der große Dinge getan in Ägypten,
Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.
22 Wunderzeichen im Lande Hams, furchtbare Taten am Schilfmeer.
A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.
23 Da gedachte er sie zu vertilgen, wenn nicht Mose, sein Auserwählter, mit Fürbitte vor ihn hingetreten wäre, um seinen Grimm vom Vernichten abzuwenden.
Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.
24 Sodann verschmähten sie das herrliche Land und schenkten seiner Verheißung keinen Glauben,
Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.
25 sondern murrten in ihren Zelten, gehorchten nicht der Weisung des HERRN.
A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.
26 Da erhob er seine Hand gegen sie zum Schwur, sie in der Wüste niederzuschlagen,
A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,
27 ihre Nachkommen unter die Heiden niederzuwerfen und sie rings zu zerstreuen in die Länder.
A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.
28 Dann hängten sie sich an den Baal-Peor und aßen Opferfleisch der toten (Götzen)
Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.
29 und erbitterten ihn durch ihr ganzes Tun. Als nun ein Sterben unter ihnen ausbrach,
A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,
30 trat Pinehas auf und hielt Gericht: da wurde dem Sterben Einhalt getan.
Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.
31 Das wurde ihm angerechnet zur Gerechtigkeit von Geschlecht zu Geschlecht in Ewigkeit. –
Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.
32 Dann erregten sie Gottes Zorn am Haderwasser, und Mose erging es übel um ihretwillen;
Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.
33 denn weil sie dem Geiste Gottes widerstrebten, hatte er unbedacht mit seinen Lippen geredet.
Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.
34 Sie vertilgten auch die Völker nicht, von denen der HERR es ihnen geboten,
K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,
35 sondern traten mit den Heiden in Verkehr und gewöhnten sich an deren (böses) Tun
Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,
36 und dienten ihren Götzen: die wurden ihnen zum Fallstrick.
A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.
37 Ja, sie opferten ihre Söhne und ihre Töchter den bösen Geistern
Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.
38 und vergossen unschuldig Blut [das Blut ihrer Söhne und Töchter, die sie den Götzen Kanaans opferten]: so wurde das Land durch Blutvergießen entweiht.
A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.
39 Sie wurden unrein durch ihr Verhalten und verübten Abfall durch ihr Tun. –
I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.
40 Da entbrannte der Zorn des HERRN gegen sein Volk, und Abscheu fühlte er gegen sein Erbe;
Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.
41 er ließ sie in die Hand der Heiden fallen, so daß ihre Hasser über sie herrschten;
A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,
42 ihre Feinde bedrängten sie hart, so daß sie sich beugen mußten unter deren Hand.
A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.
43 Oftmals zwar befreite er sie, doch sie blieben widerspenstig gegen seinen Ratschluß und sanken immer tiefer durch ihre Schuld.
Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.
44 Er aber nahm sich ihrer Drangsal an, sooft er ihr Wehgeschrei hörte,
A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.
45 und gedachte seines Bundes ihnen zugut, fühlte Mitleid nach seiner großen Güte
Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,
46 und ließ sie Erbarmen finden bei allen, die sie gefangen hielten.
Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.
47 O hilf uns, HERR, unser Gott, und bring uns wieder zusammen aus den Heiden, damit wir deinem heiligen Namen danken, uns glücklich preisen, deinen Ruhm zu künden!
Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.
48 Gepriesen sei der HERR, der Gott Israels, von Ewigkeit zu Ewigkeit! Und alles Volk sage »Amen!« Halleluja!
Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.
