Psalm 103
1 Von David. Lobe den HERRN, meine Seele,
Davidův. Dobrořeč duše má Hospodinu, a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho.
2 Lobe den HERRN, meine Seele, und vergiß nicht, was er dir Gutes getan!
Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho,
3 Der dir alle deine Schuld vergibt und alle deine Gebrechen heilt;
Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž uzdravuje všecky nemoci tvé,
4 der dein Leben erlöst vom Verderben, der dich krönt mit Gnade und Erbarmen;
Kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj, kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním,
5 der dein Alter mit guten Gaben sättigt, daß, dem Adler gleich, sich erneut deine Jugend.
Kterýž nasycuje dobrými věcmi ústa tvá, tak že se obnovuje jako orlice mladost tvá.
6 Gerechtigkeit übt der HERR, schafft allen Unterdrückten ihr Recht;
Činí, což spravedlivého jest, Hospodin, a soudy všechněm utištěným.
7 er hat Mose seine Wege kundgetan, den Kindern Israel seine Großtaten.
Známé učinil Mojžíšovi cesty své, synům Izraelským skutky své.
8 Barmherzig und gnädig ist der HERR, voller Langmut und reich an Güte;
Lítostivý a milostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství.
9 er wird nicht ewig hadern und den Zorn nicht immerdar festhalten;
Nebudeť ustavičně žehrati, ani na věky hněvu držeti.
10 er handelt nicht mit uns nach unsern Sünden und vergilt uns nicht nach unsern Missetaten;
Ne podlé hříchů našich nakládá s námi, ani vedlé nepravostí našich odplacuje nám.
11 nein, so hoch der Himmel über der Erde ist, so groß ist seine Gnade über denen, die ihn fürchten;
Nebo jakož jsou vysoko nebesa nad zemí, tak jest vyvýšené milosrdenství jeho nad těmi, kteříž se ho bojí.
12 so fern der Sonnenaufgang ist vom Niedergang, läßt er unsre Verschuldungen fern von uns sein;
A jak daleko jest východ od západu, tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše.
13 wie ein Vater sich über die Kinder erbarmt, so erbarmt der HERR sich derer, die ihn fürchten.
Jakož se slitovává otec nad dítkami, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se ho bojí.
14 Denn er weiß, welch ein Gebilde wir sind, er denkt daran, daß wir Staub sind.
Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme.
15 Der Mensch – dem Grase gleicht seine Lebenszeit, wie die Blume des Feldes, so blüht er:
Dnové člověka jsou jako tráva, a jako květ polní, tak kvete.
16 wenn ein Windstoß über sie hinfährt, ist sie dahin, und ihr Standort weiß nichts mehr von ihr.
Jakž vítr na něj povane, anť ho není, aniž ho již více pozná místo jeho.
17 Doch die Gnade des HERRN erweist sich von Ewigkeit zu Ewigkeit an denen, die ihn fürchten, und seine Gerechtigkeit besteht für Kindeskinder
Milosrdenství pak Hospodinovo od věků až na věky nad těmi, kteříž se ho bojí, a spravedlnost jeho nad syny synů,
18 bei denen, die seinen Bund bewahren und seiner Gebote gedenken, um sie auszuführen.
Kteříž ostříhají smlouvy jeho, a pamatují na přikázaní jeho, aby je činili.
19 Der HERR hat seinen Thron im Himmel festgestellt, und seine Königsmacht umschließt das All.
Hospodin na nebesích utvrdil trůn svůj, a kralování jeho nade vším panuje.
20 Lobet den HERRN, ihr seine Engel, ihr starken Helden, die ihr sein Wort vollführt, gehorsam der Stimme seines Gebots!
Dobrořečte Hospodinu andělé jeho, kteříž jste mocní v síle, a činíte slovo jeho, poslušní jsouc hlasu slova jeho.
21 Lobet den HERRN, alle seine Heerscharen, ihr seine Diener, Vollstrecker seines Willens!
Dobrořečte Hospodinu všickni zástupové jeho, služebníci jeho, kteříž činíte vůli jeho.
22 Lobet den HERRN, alle seine Werke an allen Orten seiner Herrschaft! Lobe den HERRN, meine Seele!
Dobrořečte Hospodinu všickni skutkové jeho, na všech místech panování jeho. Dobrořeč duše má Hospodinu.
