Psalm 102
1 Gebet eines Elenden, wenn er verzagt ist und seine Klage vor dem Herrn ausschüttet. HERR, höre mein Gebet
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2 Verbirg dein Angesicht nicht vor mir am Tage, wo mir angst ist! Neige dein Ohr mir zu am Tage, wo ich rufe; erhöre mich eilends!
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3 Ach, meine Tage sind wie Rauch entschwunden und meine Gebeine wie von Brand durchglüht;
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4 mein Herz ist versengt und verdorrt wie Gras, so daß ich sogar vergesse, Speise zu genießen;
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
5 infolge meines Ächzens und Stöhnens klebt mein Gebein mir am Fleisch.
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6 Ich gleiche dem Wasservogel in der Wüste, bin geworden wie ein Käuzlein in Trümmerstätten;
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
7 ich finde keinen Schlaf und klage wie ein einsamer Vogel auf dem Dache.
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8 Tagtäglich schmähen mich meine Feinde; und die gegen mich toben, wünschen mir Unheil an.
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
9 Ach, Asche eß ich als Brot und mische meinen Trank mit Tränen
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10 ob deinem Zorn und deinem Grimm; denn du hast mich hochgehoben und niedergeschleudert.
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11 Meine Tage sind wie ein langgestreckter Schatten, und ich selbst verdorre wie Gras!
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12 Du aber, HERR, thronst ewiglich, und dein Gedächtnis bleibt von Geschlecht zu Geschlecht.
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13 Du wirst dich erheben, dich Zions erbarmen, denn Zeit ist’s, Gnade an ihm zu üben: die Stunde ist da
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14 - denn deine Knechte lieben Zions Steine, und Weh erfaßt sie um seinen Schutt –,
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15 damit die Heiden fürchten lernen den Namen des HERRN und alle Könige der Erde deine Herrlichkeit.
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16 Denn der HERR hat Zion wieder aufgebaut, ist in seiner Herrlichkeit dort erschienen,
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17 hat dem Gebet der Verlass’nen sich zugewandt und ihr Flehen nicht verachtet.
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18 Dies werde aufgeschrieben fürs kommende Geschlecht, damit das neugeschaffne Volk den HERRN lobpreise,
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19 daß von seiner heiligen Höhe er herabgeschaut, daß der HERR geblickt hat vom Himmel zur Erde,
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
20 um das Seufzen der Gefangnen zu hören und die dem Tode Geweihten frei zu machen,
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21 damit man verkünde in Zion den Namen des HERRN und seinen Ruhm in Jerusalem,
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22 wenn die Völker sich allzumal versammeln und die Königreiche, um (Gott) dem HERRN zu dienen.
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
23 Gelähmt hat er mir auf dem Wege die Kraft, hat verkürzt meine Lebenstage.
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24 Nun fleh’ ich: »Mein Gott, raffe mich nicht hinweg in der Mitte meiner Tage, du, dessen Jahre währen für und für!«
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25 Vorzeiten hast du die Erde gegründet, und die Himmel sind deiner Hände Werk:
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26 sie werden vergehen, du aber bleibst; sie werden alle zerfallen wie ein Gewand, wie ein Kleid wirst du sie verwandeln, und so werden sie sich wandeln.
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27 Du aber bleibst derselbe, und deine Jahre nehmen kein Ende.
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
28 Die Kinder deiner Knechte werden (sicher) wohnen, und ihr Geschlecht wird fest bestehen vor dir.
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
