Sprueche 5
1 Mein Sohn, merke auf meine Weisheit und leihe meiner Einsicht dein Ohr,
Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
2 um Besonnenheit zu beobachten und damit deine Lippen Erkenntnis bewahren.
Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
3 Denn von Honigseim triefen die Lippen der fremden Frau, und glätter als Öl ist ihr Gaumen;
Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
4 aber zuletzt ist sie bitter wie Wermut, scharf wie ein zweischneidiges Schwert.
Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
5 Ihre Füße steigen zum Tode hinab, ihre Schritte sind geradeswegs zur Unterwelt gerichtet. (Sheol h7585)
Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. (Sheol h7585)
6 Damit du nicht den Weg des Lebens einschlägst, sind ihre Bahnen unstet, ohne daß du es merkst.
Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
7 Nun denn, mein Sohn, höre auf mich und weiche nicht ab von den Worten meines Mundes!
Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
8 Halte deinen Weg fern von ihr und nahe dich nicht der Tür ihres Hauses,
Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
9 damit du nicht anderen deine Ehre hingeben mußt und (den Ertrag) deiner Jahre einem unerbittlichen (Rächer);
Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
10 damit nicht Fremde sich an deinem Vermögen sättigen und dein mühsam Erworbenes nicht in das Haus eines andern kommt,
Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
11 und du nicht schließlich seufzen mußt, wenn dir Leib und Fleisch dahingeschwunden ist,
I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
12 und du klagen mußt: »Ach, warum habe ich die Zucht gehaßt, und warum hat mein Herz die Warnung mißachtet!
A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
13 Warum habe ich nicht auf die Stimme meiner Lehrer gehört und meinen Erziehern kein Gehör geschenkt!
A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
14 Beinahe wäre ich ganz ins Verderben geraten inmitten der Gerichtsversammlung und in der Gemeinde!«
O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
15 Trinke Wasser nur aus deiner eigenen Zisterne und Quellwasser aus deinem eigenen Born!
Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
16 Sollen deine Quellen sich auf die Straße ergießen, deine Wasserbäche auf die freien Plätze?
Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
17 Nein, dir allein sollen sie angehören und keinem Fremden neben dir.
Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
18 Dein Brunnquell möge gesegnet sein, daß du am Weibe deiner Jugend dich erfreust!
Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
19 Das liebreizende Reh, die anmutige Gazelle – ihr Busen möge dich allezeit ergötzen, in ihrer Liebe sei immerdar trunken!
Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
20 Denn warum wolltest du, mein Sohn, an einer Fremden dich ergötzen und den Busen einer anderen umarmen? –
Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
21 Denn vor den Augen des HERRN liegen die Wege eines jeden offen da, und auf alle seine Pfade gibt er acht.
Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
22 Die eigenen Verschuldungen fangen ihn, den Gottlosen, und durch die Bande seiner Sünde wird er festgehalten.
Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
23 Sterben wird ein solcher infolge des Mangels an Zucht und ob seiner großen Torheit zum Sturz hintaumeln.
Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
