Sprueche 19

1 Besser ein Armer, der in seiner Unschuld wandelt, als wer unehrliche Lippen hat und dabei reich ist. –

Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.

2 Schon bei sich selbst gar nicht zu überlegen ist verfehlt; wer sich aber überstürzt, tritt fehl. –

Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.

3 Des Menschen eigene Torheit läßt seine Unternehmungen mißlingen; aber alsdann grollt sein Herz gegen den HERRN. –

Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.

4 Reichtum verschafft Freunde in großer Zahl; wer aber arm ist, sieht sich von seinem Freunde verlassen. –

Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.

5 Ein falscher Zeuge bleibt nicht ungestraft; und wer Lügen vorbringt, wird (der Strafe) nicht entrinnen. –

Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.

6 Viele umschmeicheln einen Vornehmen, und alle Welt ist einem freigebigen Menschen zugetan. –

Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.

7 Den Armen hassen alle seine Brüder; erst recht ziehen sich seine Freunde von ihm zurück. Wer Worten nachjagt, dem dienen sie zu nichts. –

Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.

8 Wer Verstand erwirbt, liebt sein Leben; wer Einsicht bewahrt, wird Segen davon haben. –

Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.

9 Ein falscher Zeuge bleibt nicht ungestraft, und wer Lügen vorbringt, geht zugrunde. –

Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.

10 Wohlleben kommt keinem Toren zu; geschweige denn einem Sklaven, über Fürsten zu herrschen. –

Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.

11 Die Einsicht eines Menschen zeigt sich in seiner Langmut, und ein Ruhm ist es für ihn, Verfehlungen zu verzeihen. –

Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.

12 Des Königs Groll ist wie das Knurren eines Löwen, dagegen seine Gunst wie Tau auf Pflanzen. –

Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.

13 Ein törichter Sohn ist ein Unglück für seinen Vater, und ein zänkisches Weib ist wie eine stets rinnende Dachtraufe. –

Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.

14 Haus und Habe erbt man von den Vätern, aber ein verständiges Weib ist eine Gabe vom HERRN. –

Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.

15 Faulheit versenkt in tiefen Schlaf, und ein lässiger Mensch muß Hunger leiden. –

Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.

16 Wer das Gebot (Gottes) beachtet, der bewahrt sein Leben; wer dagegen das Wort (Gottes) verachtet, wird sterben. –

Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.

17 Wer sich des Armen erbarmt, gibt dem HERRN ein Darlehen; und der wird ihm sein Wohltun vergelten. –

Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.

18 Züchtige deinen Sohn, weil noch Hoffnung (auf Besserung) vorhanden ist, und laß dir nicht in den Sinn kommen, ihn zu töten. –

Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.

19 Wer jähzornig ist, muß eine Geldbuße zahlen, denn greifst du auch wehrend ein, so machst du’s nur noch schlimmer. –

Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.

20 Höre auf guten Rat und nimm Zurechtweisung an, damit du in Zukunft klug wirst. –

Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.

21 Vielerlei Pläne sind im Herzen eines Menschen, aber der Ratschluß des HERRN, der wird zustande kommen. –

Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.

22 Die Bereitwilligkeit eines Menschen ist für seine Liebesbetätigung bestimmend, und besser ist ein Armer als ein Lügner. –

Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.

23 Die Gottesfurcht führt zum Leben; so kann man nachts gesättigt schlafen und wird von keinem Unglück heimgesucht. –

Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.

24 Hat der Faule seine Hand in die Eßschüssel gesteckt, so mag er sie nicht einmal zu seinem Munde zurückbringen. –

Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.

25 Schlägst du den Spötter, so wird der Unverständige dadurch klug; und weist man den Verständigen zurecht, so läßt er es sich zur Lehre dienen. –

Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.

26 Wer den Vater mißhandelt, die Mutter aus dem Hause jagt, ist ein schändlicher und nichtsnutziger Sohn. –

Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.

27 Laß ab, mein Sohn, auf Zurechtweisung zu hören, wenn du doch von den Lehren der Weisheit abweichen willst. –

Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.

28 Ein gewissenloser Zeuge verhöhnt das Recht, und der Mund der Gottlosen sprudelt Unheil hervor. –

Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.

29 Für die Spötter sind Strafgerichte bereit, und Schläge für den Rücken der Toren.

Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.