Klagelieder 5
1 Gedenke, HERR, dessen, was uns widerfahren ist! Blicke her und sieh unsere Schmach!
Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
2 Unser Erbbesitz ist an Fremde übergegangen, unsere Häuser an Ausländer.
Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
3 Waisen sind wir geworden, vaterlos, unsere Mütter sind wie Witwen.
Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
4 Unser Wasser trinken wir um Geld, nur gegen Zahlung erhalten wir unser eignes Holz.
Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
5 Unsere Verfolger sitzen uns auf dem Nacken, und sind wir ermattet, gönnt man uns keine Ruhe.
Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
6 Den Ägyptern haben wir die Hand gereicht und den Assyrern, um uns satt zu essen. –
Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
7 Unsere Väter, die gesündigt haben, sind nicht mehr: wir müssen ihre Verschuldungen büßen.
Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
8 Knechte herrschen über uns: niemand entreißt uns ihrer Hand.
Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
9 Mit Lebensgefahr schaffen wir unser Brot herein, in Angst vor dem Schwert der Wüstenbewohner.
S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
10 Unsere Haut glüht wie ein Ofen von der Fieberglut des Hungers.
Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
11 Ehefrauen haben sie in Zion geschändet, Jungfrauen in den Städten Judas.
Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
12 Fürsten sind von ihrer Hand gehenkt worden, das Ansehn der Ältesten wird nicht geachtet.
Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
13 Jünglinge müssen die Handmühle schleppen, und Knaben wanken unter Lasten von Holz.
Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
14 Die Alten bleiben fern vom Stadttor, die Jungen von ihrem Saitenspiel.
Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
15 Geschwunden ist die Freude unsers Herzens, unser Reigentanz hat sich in Trauer verwandelt.
Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16 Die Krone ist uns vom Haupt gefallen: wehe uns, daß wir gesündigt haben!
Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17 Darob ist unser Herz krank geworden, darüber sind unsere Augen umdüstert:
Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18 über den Zionsberg, der verödet daliegt, auf dem die Füchse ihr Wesen treiben.
Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19 Du aber, HERR, thronst in Ewigkeit, dein Herrscherstuhl steht fest von Geschlecht zu Geschlecht.
Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20 Warum willst du uns vergessen für immer, uns verlassen lebenslang?
Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21 Führe uns, HERR, zu dir zurück, daß wir umkehren! Laß unsere Tage erneuert werden wie vor alters!
Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
22 Oder hast du uns gänzlich verworfen? Zürnst du uns unversöhnlich?
Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
