Klagelieder 3
1 Ich bin der Mann, der Elend erlebt hat durch die Rute seines Zornes;
Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
2 mich hat er geführt und getrieben in Finsternis und tiefes Dunkel;
Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
3 nur gegen mich kehrt er immer wieder seine Hand Tag für Tag!
Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
4 Mein Fleisch und meine Haut hat er hinschwinden lassen, meine Glieder zerschlagen;
Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
5 aufgetürmt hat er rings um mich Gift und Mühsal;
Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
6 in Finsternis hat er mich versenkt wie die ewig Toten.
Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
7 Er hat mich ummauert, daß ich keinen Ausweg habe, mich mit schweren Ketten beladen;
Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
8 ob ich auch schreie und rufe: er verschließt sich meinem Flehen.
A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
9 Er hat meine Wege mit Quadersteinen vermauert, meine Pfade ungangbar gemacht.
Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
10 Ein lauernder Bär ist er mir gewesen, ein Löwe im Versteck.
Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
11 Er hat mich auf Irrwegen wandeln lassen und mich zerfleischt, mich verstört;
Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
12 er hat seinen Bogen gespannt und mich als Zielscheibe hingestellt für seine Pfeile,
Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
13 hat die Söhne seines Köchers mir ins Herz dringen lassen.
Postřelil ledví má střelami toulu svého.
14 Meinem ganzen Volk bin ich zum Hohn geworden, ihr Spottlied den ganzen Tag;
Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
15 mit Bitternissen hat er mich gesättigt, mit Wermut mich getränkt.
Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
16 Meine Zähne hat er mich an Kieseln zerbeißen lassen, mich in den Staub niedergetreten.
Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
17 Du hast meiner Seele den Frieden entrissen, so daß ich verlernt habe, glücklich zu sein,
Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
18 und ausrufe: »Dahin ist meine Lebenskraft und verloren meine Hoffnung auf den HERRN!«
A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
19 Gedenke meines Elends und meiner Irrsale, des Wermuts und des Gifts!
A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
20 Ohne Unterlaß denkt meine Seele daran und ist gebeugt in mir.
Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
21 Dies will ich mir zu Herzen nehmen und darum der Hoffnung leben:
A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
22 Die Gnadenerweisungen des HERRN sind noch nicht erschöpft, sein Erbarmen ist noch nicht zu Ende;
Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
23 alle Morgen sind sie neu, groß ist deine Treue.
Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
24 »Der HERR ist mein Teil!« bekennt meine Seele; drum will ich auf ihn hoffen.
Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
25 Gütig ist der HERR gegen die, welche auf ihn harren, gegen ein Herz, das ihn sucht.
Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
26 Gut ist es, geduldig zu sein und schweigend zu warten auf die Hilfe des HERRN.
Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
27 Gut ist es für jeden, das Joch schon in seiner Jugend tragen zu lernen;
Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
28 er sitze einsam und schweige, wenn der HERR es ihm auferlegt!
Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
29 Er neige seinen Mund in den Staub hinab: vielleicht ist noch Hoffnung vorhanden;
Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
30 er biete ihm, wenn er ihn schlägt, die Wange dar, lasse sich mit Schmach sättigen!
Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
31 Denn nicht auf ewig verstößt der HERR,
Neboť nezamítá Pán na věčnost;
32 sondern, wenn er Trübsal verhängt hat, erbarmt er sich auch wieder nach seiner großen Güte;
Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
33 denn nicht aus Lust plagt und betrübt er die Menschenkinder.
Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
34 Wenn man mit Füßen niedertritt alle Gefangenen der Erde,
Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
35 wenn man das Recht eines Mannes beugt vor den Augen des Höchsten,
Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
36 wenn man einen Menschen in seinem Rechtsstreit ins Unrecht setzt: sollte das der Herr nicht beachten?
Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
37 Wer kann denn befehlen, daß etwas geschehe, ohne daß der Herr es geboten hat?
Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
38 Geht nicht aus dem Munde des Höchsten das Glück wie das Unglück hervor?
Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
39 Was klagt (also) der Mensch, solange er lebt? Ein jeder klage über seine Sünden!
Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
40 Laßt uns unsern Wandel prüfen und erforschen und zum HERRN umkehren!
Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
41 Laßt uns unser Herz mitsamt den Händen erheben zu Gott im Himmel!
Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
42 Wir sind es, die abtrünnig und ungehorsam gewesen sind; du aber hast nicht verziehen,
Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
43 hast dich in Zorn gehüllt und uns verfolgt, hingerafft ohne Schonung;
Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
44 du hast dich in Gewölk gehüllt, so daß kein Gebet hindurchdringen konnte;
Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
45 zu Kehricht und zum Abscheu hast du uns gemacht inmitten der Völker.
Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
46 Es haben den Mund gegen uns aufgerissen all unsere Feinde;
Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
47 Grauen und Grube sind uns zuteil geworden, Verwüstung und Untergang!
Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
48 Wasserbäche läßt mein Auge rinnen über die Zertrümmerung der Tochter meines Volkes.
Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
49 Mein Auge ergießt sich ruhelos in Tränen ohne Aufhören,
Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
50 bis der HERR vom Himmel herniederschaue und dareinsehe.
Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
51 Was ich sehen muß, versetzt mich in Trauer um aller Töchter meiner Stadt willen.
Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
52 Ach! Wie einen Vogel haben die mich gejagt, die mir ohne Ursache feind sind;
Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
53 sie haben mich in die Grube gestoßen, um mein Leben zu vernichten, und haben Steine auf mich geworfen:
Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
54 die Wasser schlugen mir über dem Haupt zusammen; ich dachte: »Mit mir ist’s aus!«
Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
55 Da rief ich deinen Namen an, HERR, tief unten aus der Grube,
Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
56 und du hast mich gehört, als ich zu dir flehte: »Verschließ dein Ohr nicht meinem Hilferuf!«
Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
57 Du hast dich mir genaht, als ich dich anrief, hast mir zugerufen: »Fürchte dich nicht!«
V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
58 Du, o HERR, hast meine Sache geführt, hast mein Leben gerettet;
Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
59 du, o HERR, hast meine Unbill gesehen: verhilf mir zu meinem Recht!
Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
60 Du hast all ihre Rachgier gesehen, all ihre Anschläge gegen mich,
Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
61 hast, o HERR, ihr Schmähen gehört, all ihre Anschläge gegen mich,
Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
62 das Gerede meiner Widersacher und ihre täglichen Ränke gegen mich.
Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
63 Gib acht auf ihr Sitzen und ihr Aufstehen: ihr Spottlied bin ich!
Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
64 Du wirst ihnen vergelten, HERR, wie ihre Taten es verdienen,
Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
65 wirst ihnen Verblendung ins Herz geben: dein Fluch komme über sie!
Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
66 Du wirst sie im Zorn verfolgen und sie vertilgen unter Gottes Himmel hinweg!
Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
