Job 40
1 Hierauf wandte sich der HERR weiter an Hiob mit der Frage:
A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl:
2 »Hadern will der Tadler mit dem Allmächtigen? Der Ankläger Gottes gebe Antwort darauf!«
Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to.
3 Da antwortete Hiob dem HERRN:
Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl:
4 »Ach, ich bin zu gering: was soll ich dir entgegnen? Ich lege meine Hand auf den Mund!
Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá.
5 Einmal habe ich geredet, werde aber nichts mehr entgegnen; und noch ein zweites Mal habe ich es getan, doch niemals tue ich es wieder.«
Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati.
6 Weiter antwortete der HERR dem Hiob aus dem Wettersturm heraus folgendermaßen:
Ještě odpovídaje Hospodin z vichru Jobovi, i řekl:
7 »Auf! Gürte dir die Lenden wie ein Mann: ich will dich fragen, und du belehre mich!
Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
8 Willst du wirklich mein Recht zunichte machen, mich schuldig sprechen, damit du als gerecht dastehst?«
Zdaliž pak i soud můj zrušiti chceš? Což mne odsoudíš, jen abys se sám ospravedlnil?
9 »Hast du etwa einen Arm wie Gott, und vermagst du den Donner so laut rollen zu lassen wie er?
Čili máš rámě jako Bůh silný, a hlasem jako on hřímáš?
10 So schmücke dich doch mit Erhabenheit und Hoheit und kleide dich in Pracht und Herrlichkeit!
Ozdobiž se nyní vyvýšeností a důstojností, v slávu a okrasu oblec se.
11 Laß die Ausbrüche deines Zorns sich ergießen! Und gewahrst du irgendeinen Hochmütigen, so wirf ihn nieder!
Rozprostři prchlivost hněvu svého, a pohleď na všelikého pyšného, a sniž ho.
12 Ja, gewahrst du irgendeinen Hochmütigen, so demütige ihn und stürze die Frevler nieder, wo sie stehen!
Pohleď, pravím, na všelikého pyšného, a sehni jej, anobrž setři bezbožné na místě jejich.
13 Laß sie allesamt tief in den Staub sinken, laß ihr Angesicht erstarren in Todesgrauen!
Skrej je v prachu spolu, tvář jejich zavěž v skrytě.
14 Dann will auch ich dich lobend anerkennen, daß deine Rechte dir den Sieg verliehen hat.«
A tak i já budu tě oslavovati, že tě zachovává pravice tvá.
15 »Sieh doch das Nilpferd an, das ich geschaffen habe wie dich: von Pflanzen nährt es sich wie das Rind!
Aj, hle slon, jejž jsem jako i tebe učinil, trávu jí jako vůl.
16 Sieh doch, welche Kraft bei ihm in den Lenden wohnt und welche Stärke in den Muskeln seines Leibes!
Aj, hle moc jeho v bedrách jeho, a síla jeho v pupku břicha jeho.
17 Es macht seinen Schwanz so starr wie eine Zeder; die Sehnen seiner Schenkel sind fest verflochten.
Jak chce, ohání ocasem svým, ačkoli jest jako cedr; žily lůna jeho jako ratolesti jsou spletené.
18 Seine Knochen sind Röhren von Erz, seine Gebeine gleich geschmiedeten Eisenstangen.
Kosti jeho jako trouby měděné, hnátové jeho jako sochor železný.
19 Es ist der Erstling der schöpferischen Tätigkeit Gottes; sein Bildner hat ihm auch sein Schwert verliehen.
Onť jest přední z účinků Boha silného, učinitel jeho sám na něj doložiti může meč svůj.
20 Denn Futter liefern ihm die Anhöhen, wo alle wilden Landtiere spielen.
Hory zajisté přinášejí mu pastvu, a všecka zvěř polní hrá tam.
21 Unter Lotusbüschen lagert es sich, im Versteck von Schilfrohr und Sumpf;
V stínu léhá, v soukromí mezi třtím a bahnem.
22 Lotusbüsche geben ihm Deckung mit ihrem Schattendach, und die Weiden des Baches umgeben es.
Dříví stín dávající stínem svým jej přikrývá, a vrbí potoční obkličuje jej.
23 Selbst wenn der Strom mächtig anschwillt, gerät es nicht in Unruhe: es bleibt wohlgemut, wenn auch ein Jordan gegen seinen Rachen andringt.
Aj, zadržuje řeku tak, že nemůže pospíchati; tuší sobě, že požře Jordán v ústa svá.
24 Wer will es von vorn packen, wer mit einem Fangseil ihm die Nase durchbohren?
Zdaž kdo před očima jeho polapí jej, aneb provazy protáhne chřípě jeho?
